Prezident
Miloš Zeman odmítl vyhovět návrhu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby
povýšil do funkce generálmajora ředitele vězeňské služby Petra Dohnala, a aby
jmenoval brigádním generálem Dohnalova náměstka Simona Michalidise. Podle některých
médií proto, že Pelikán kritizoval společné prohlášení čtyřech nejvyšších
ústavních činitelů, v němž se ve snaze udobřit si Čínu distancovali od
vládních politiků, kteří se setkali s dalajlámou.
Hrad
informace o důvodech, proč Zeman generály nejmenuje, nezveřejnil. Ale i kdyby
nakonec oficiální vysvětlení bylo jiné, informace od „nejmenovaných“ novinářských
zdrojů z Hradu by jen potvrzovaly hradní
praxi, kterou už známe.
Prezident
kupříkladu před časem odmítl jmenovat svého hlasitého kritika Martina Putnu
profesorem. Když ho pak za to kritizovali představitelé univerzit, odmítl
jmenovat profesory vůbec. Později přeci jen svolil, že bude jmenovací dekrety
podepisovat, ale nebude je sám předávat.
Později
odmítl jmenovat další tři profesory. Přinejmenším dva z nich před tím
prosluli tím, že s prezidentem buď v něčem nesouhlasili, nebo ho
kritizovali. Prezident také trestá některé rektory za jejich kritické postoje
k němu tak, že je nezve na oslavy 28. října na Hrad.
Český
prezident naštěstí nemá žádné pravomoci, které by mu umožňovaly aktivní útok
(třeba odvolání někoho z funkce), takže jeho „pomstou“ je, že se chová poněkud
trucovitě. Například, že odmítne vykonávat některé pravomoci, které by podle
zákona vykonávat měl, anebo odmítne něco udělat.
Je
samozřejmě nemilé, že přímým terčem jeho odvety se stávají často lidé, kteří za
nic nemohou. Kupříkladu generálové, kteří mají tu smůlu, že jejich povýšení
navrhuje ministr, kterého chce prezident poučit, kdo je na českém dvorku pánem.
Pokud
se informace o tomto poněkud dětinském chování naší hlavy státu potvrdí i v případě
nejmenování generálů, a prezident by se chtěl chovat konzistentně, musel by se tentokrát
pustit do střetu i s Andrejem Babišem. I ten totiž prohlášení čtyřech
nejvyšších činitelů kritizoval a zastal se ministra kultury Daniela Hermana,
který setkání lidoveckých členů vlády s dalajlámou zaštítil.
Pokud
jde o Hermana nebo další lidovce, třeba pan prezident najde ve svém repertoáru
nějaký úkon, jenž souvisí s kulturou, vědou nebo zemědělstvím, který
odmítne provést, aby jim dal co proto. Ale co s Babišem?
Jeden
možný krok, kterým by dokonce České republice mohl pro jednou prospět, tu je. Šuškalo
se totiž, že Zeman coby spojenec Babiše bude vetovat novelu zákona o střetu
zájmu, tzv. lex Babiš. Pomstít by se tedy mohl tentokrát netradičním způsobem–tedy
ne tak, že odmítne něco udělat, ale že naopak něco udělá.
V tomto
případě podepíše zmíněný zákon, pokud projde, poté, co ho vrátil se změnami
Senát, napodruhé Poslaneckou sněmovnou. Za
to by panu prezidentovi možná zatleskal i dalajláma.
Novinky, 21.10.2016