Jak se dalo očekávat, londýnský soud rozhodl,
že britská premiérka Theresa Mayová nemůže sama aktivovat článek 50 Lisabonské
smlouvy, čímž by se oficiálně spustil brexit bez souhlasu britského parlamentu.
Je to významná lekce všem, kdo horují pro to, aby se vládlo podle referend.
Velká Británie nemá psanou ústavu. Mayová
proto měla poměrně volnou ruku v tom, jaký „ústavní“ postup zvolí pro
aktivaci procesu vystoupení Velké Británie z Evropské Unie. Rozhodla se,
že obejde parlament, který by dle mínění mnoha expertů měl rozhodnutí lidu
formálně stvrdit.
Její argument zněl, že rozhodnutí už bylo
učiněno britským lidem, a nyní je už jen na vládě, aby ho vykonala. Referendum
nebylo ovšem takto jednoznačně koncipováno, jakkoliv se předpokládalo, že se
jím budou politici řídit.
Navíc se postup zvolený Mayovou dotýká samotné
legitimity parlamentní demokracie. Mohl by být použit i v budoucnosti jako
precedens k obcházení parlamentu.
Mayová samozřejmě ví, proč se pokusila
parlament obejít. Není si totiž jistá,
že má v obou komorách parlamentu potřebné většiny k tomu, aby
parlament na základě výsledků referenda dal svolení, že vláda může čl. 50
aktivovat.
Jiným, pro vládu nepříjemným scénářem je, že by
parlament sice brexit formálně potvrdil, ale posunul termín pro aktivaci čl. 50
někam do budoucnosti, přičemž by sám chtěl definovat podobu brexitu. Velká
Británie totiž nemusí nutně volit „tvrdý“ brexit, který by zpřetrhal většinu
smluvních pout s EU, ale může teoreticky usilovat o „měkký“ brexit, kdy by
země přestala být formálně členem EU, ale zůstala by zavázána většinou
evropských smluv a politik.
Vláda se hodlá odvolat k Nejvyššímu
soudu, který má rozhodnout v polovině prosince. Pokud by rozhodnutí
londýnského soudu potvrdil, může vypuknout skutečná ústavní krize, před kterou
v souvislosti s referendem o brexitu mnozí varovali.
Referendum už rozštěpilo britskou politiku.
Nyní mohou hádky o správný postup vést až ústavně-politické paralýze.
Je také možné, že se žádný brexit nebude
nakonec konat. Parlament ho nemusí schválit, protože se prostě pro brexit, se
všemi jeho možnými důsledky, nenajde dost hlasů. Anebo prostě proto, aby
ukázal, že suverénem je v britském systému on.
Spekuluje se, že by Mayová mohla v reakci
na případné potvrzení prvoinstančního rozsudku Nejvyšším soudem vypsat nové
volby s odůvodněním, že o tak zásadní otázce by měl rozhodnout parlament,
jehož složení bude odrážet nejnovější vývoj. Jenže je možné, že mnoho lidí,
kteří hlasovali pro brexit, nebude ve světle chaosu, který referendum
způsobilo, chtít volit poslance, kteří by brexit potvrdili. Velká Británie má
před sebou nejistou budoucnost.
Novinky, 4.11.2016
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>