Česká společnost prošla od roku 1989 prudkou
modernizací. Úspěšnější než ta politická a občanská ale byla ta ekonomická.
Možná i proto, že páteř českého hospodářství po prvotních otřesech a neúspěších
spojených s privatizací po česku rychle vytvořily investice západních
nadnárodních korporací, které s sebou nejen přinesly již na Západě
zavedené standardy výroby, obchodu a bankovnictví, ale také prostřednictvím
konkurence motivovaly k potřebným změnám tu část tržního hospodářství,
která u nás vznikala odspodu, v podobě malých a středně velkých
podnikatelů.
Kdyby byl vývoj českého hospodářství určován
jen experimenty různých českých reformátorů a privatizátorů, asi by na tom
Česko bylo dnes ekonomicky o poznání hůř. I proto bychom si měli v naší
dnes spíše euroskeptické zemi připomínat nemalé zásluhy Evropské unie, která
skrze svoje kritéria členství z Česka pomohla vytvořit zemi, jejíž
podnikatelské prostředí je dostatečně transparentní a propojené
s ostatními zeměmi EU na to, aby zde mělo smysl investovat.
Politika takové štěstí neměla. Mezinárodní
organizace—od Rady Evropy přes EU až po NATO—v lecčems pomohly, když vyžadovaly
jako podmínku členství demokratické poměry nebo institucionální modernizaci.
Ale tvorba české politiky jako takové zůstala v rukou domácích politiků.
Výsledky nejsou nijak oslnivé. Politické
strany u nás vznikly takříkajíc seshora a nikdy se nestaly masovými
organizacemi. Když několik let po sametové revoluci začaly i na Západě tradiční
strany pod náporem globalizace a dalších nových jevů usychat, postihlo to naši
nerozvinutou politickou scénu dvojnásob.
Ještě větším problémem bylo, že se české
politické strany nikdy nekonstituovaly na základě skutečných idejí. Hodně se
sice šermovalo různými ideologickými nálepkami, dokonce leckdo dával zdánlivě
urputný boj mezi pravicí a levicí za vzor prý unavené politické scéně Západu,
ale ve skutečnosti šlo spíš o boj dvou táborů postkomunismu.
A to zejména proto, že jak pravice, tak levice byly a dones jsou u nás v zajetí
mentálních stereotypů zděděných z předešlého režimu. Kupříkladu
antikomunismus pravicových stran tak leckdy vyzníval tak nějak „bolševicky“ a
přitom účelově, zatímco levicové strany se zase vnitřně nedokázaly ani navzdory
oficiálnímu začlenění Česka do západních spojeneckých aliancí jasně rozhodnout,
zda patříme na Západ či spíše na Východ, anebo máme prý být jakýmsi mostem mezi
oběma.
Nyní jsme v situaci, kdy víceméně
zkolabovaly jak tradiční politické strany, které uvolňují místo bezhodnotovým
populistům. A kdy celá česká společnost jako by nevěděla, kam hodnotově patří.
Zpochybňováno je dokonce i členství v Evropské unii, která i přes všechny
svoje nedostatky byla a je pro nás hlavní západní kotvou.
Dnešní Česko je tedy na jedné straně země
ekonomicky poměrně moderní a prosperující. A jak ukázala nedávná studie
Světového ekonomického fóra i ekonomicky globalizovaná, neboť Česko zařadila
v tomto ohledu na 13 místo na světě.
Politicky je to ale země zmatená, která neví
úplně, kam patří geopoliticky, a jejíž domácí politika zůstává provinční a do
sebe zahleděná, o čemž svědčí i další údaj z výše zmíněné studie, který
řadí Česko v úrovni zapojení jeho politiky a občanské společnosti do globální
společnosti až do čtvrté desítky zemí.Je možné proto argumentovat, že budoucnost
naší země, včetně demokracie v ní, závisí na tom, zda se naše politika i
občanská společnost zmodernizují na úroveň jejího hospodářství, anebo zda
naopak nakonec zmatená, stále ještě dosti postkomunistická politika stáhne dolů
Česko i ekonomicky a bude ho mezinárodně izolovat.
ČRo Plus, 16.11.2016
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>