V textu „Nesametová nástraha sametového
výročí“ jsem zde na Novinkách napsal, že případné vítězství Andreje Babiše
ve volbách do Poslanecké sněmovny
v příštím roce je větším nebezpečím pro demokracii než politika našeho
prezidenta, proti němuž 17. listopadu demonstrovalo nemálo lidí.
Pan Babiš reagoval textem „Kdo je nebezpečím
pro demokracii?“, v němž tvrdí, že on takovým nebezpečím není. Ba co víc,
vůbec prý nechápe, v čem by měl pro demokracii nebezpečný být. Jeho hnutí
ANO je prý zdravou konkurencí tradičním stranám.
Začněme tedy odpověď na jeho text poznámkou,
že není konkurence jako konkurence. Zatímco tradiční strany mohou ke svým
zásadním rozhodnutím dospět jen na základě demokratického vnitrostranického
procesu, a v jejich čele nestojí někdo, kdo svojí straně „půjčuje“ ze
svého miliony, není známo, že v ANO by se o zásadních věcech rozhodovalo tímto
způsobem.
Pan Babiš může stokrát opakovat, že se
obklopil plejádou úctyhodných osobností, ale zatím vidíme, že ty mu slouží jen
jako politický kompars. Až uvidíme, že byl v nějaké významné věci uvnitř
hnutí přehlasován, nebo že má dokonce třeba skutečného konkurenta v boji o
předsednictví, jemuž je ochoten vyklidit v případě porážky svoji pozici,
možná začnou někteří z nás věřit, že hnutí ANO je demokratický útvar.
Pan Babiš několikrát opakoval, že by chtěl,
aby Česká republika pod jeho vedením fungovala jako rodinná firma. Na námitky
Petra Pitharta i moje, že v rodinné firmě se nerozhoduje demokraticky,
reaguje, že ve vedení firem se „normálně hlasuje a rozhodnutí jsou kolektivní“.
Ponecháme-li stranou, že většinového vlastníka
(třeba Agrofertu) jen těžko kdo může přehlasovat, zůstává ještě jedna
„drobnost“. Stát je množinou občanů, nikoliv zaměstnanců. Stát přeměněný na
„rodinnou firmu“ přestává být politickou entitou, i kdyby se nakrásně
v jeho vedení hlasovalo a kolektivně rozhodovalo. Jak napsal trefně
publicista Vladimír Kučera, v demokratickém státě jsou zvolení politici našimi
zaměstnanci, nikoliv řediteli!
Ve státě se vládne prostřednictvím politiky. Nikoliv
tak, že skupina manažérů nebo vlastníků rodinné firmy rozhoduje o svých
zaměstnancích. Pan Babiš ale opakuje, že politiku de facto neuznává, vlastně v ní trpí. Leckdo tak může dojít
k závěru, že je v politice pouze proto, aby ji v případě
dostatečně silného vítězství mohl suspendovat a vládnout státu z pozice
šéfa firmy.
I kdybychom ale výše zmíněné argumenty
pominuli, je pan Babiš nebezpečím pro
demokracii jednoduše proto, že evidentně vůbec nechápe (anebo předstírá, že
nechápe), v čem spočívá jeho střet zájmů. To ovšem znamená, že vůbec
nechápe demokracii.
Nechápe, že demokracie je založena na oddělení
různých mocí, a že se ocitá ve vážném nebezpečí, když jedna a tatáž osoba drží
významnou politickou funkci, je druhým největším podnikatelem v zemi a vlastní
i významná média.
Nemá to přitom nic společného s osobními
kvalitami takového člověka. Nikdo netvrdí, že je pan Babiš svým založením
diktátor, a nikdo mu neupírá, že je schopný podnikatel. Nebo že vykonal některé
dobré věci v pozici ministra financí.
Jenže v normální demokracii majitel
druhého největšího podnikatelského impéria v zemi prostě nemůže zároveň
kontrolovat daňový systém a nemůže být druhým nejmocnějším členem vlády, která
rozhoduje o státních subvencích, z nichž profitují i jeho podniky. Nemluvě
o tom, že ministr financí má i nepřímý vliv na banky, od nichž jeho podniky
čerpají úvěry.
Může se stokrát zaklínat, že si dává pozor,
aby neporušoval žádná pravidla, nebo, že občané přeci dobře věděli, kým je,
když mu dali hlasy. Podstatou věci je, že by si měl vybrat, kým chce být—buď
politikem nebo velkopodnikatelem. Jinak existuje vážné nebezpečí, že pokud se
prodere až do nejvyšších politických pozic, nepůjde odlišit, zda slouží on státu,
anebo stát jemu.
Novinky, 22.11.2016
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>