Populistické strany dnes často
argumentují, že menší odtrženosti elit od lidu lze dosáhnout v prvé řadě
přímou demokracií. Na referenda spoléhají stále více i politici tradičních
stran, kteří se tak chtějí buď vyhnout nařčení z pohrdání lidem anebo se
zbavit odpovědnosti udělat některá rozhodnutí sami.
Jenže se ukazuje, že referendum,
obzvláště na celostátní úrovni, je dosti nevypočitatelný politický instrument. Všechna
důležitá referenda z poslední doby se totiž obrátila proti těm, kdo je vypsali.
Už referenda o evropské ústavě ve Francii
a Nizozemsku se v roce 2005 stala především hlasováním proti tehdejším
francouzským a nizozemským vládám. Nedávno pro změnu v referendu utrpěla porážku
také vláda Davida Camerona, který vyhlásil referendum o setrvání Velké Británie
v Evropské unii.
Následovalo Maďarsko, kde bylo referendum
o tom, zda EU může rozmisťovat uprchlíky do členských zemí, neplatné kvůli malé
účasti neplatné. Premiér Viktor Orbán přitom měl podle průzkumů za sebou
většinu veřejnosti. I referendum v Itálii o ústavních změnách potvrdilo,
že i relativně populární politik, jako premiér Renzi, prohraje
v referendu, pokud se k němu uchýlí.
Důvody jsou nasnadě: lidová hlasování se
pravidelně stávají bitevními poli definovanými tématy, která s tím
ústředním, kvůli kterému byla vyhlášena, souvisí jen vzdáleně; často jsou
především hlasováním o vládě.
Referenda se navíc v naší mediální
éře stávají poměrně snadnou obětí demagogů. Zvlášť tam, kde je otázka, o níž se
rozhoduje, komplexní. Kupříkladu mnozí voliči, kteří volili v britském
referendu pro brexit, se zpětně podivovali nad komplexními důsledky svého
rozhodnutí, o nichž prý neměli tuchy.
Referenda mohou mít smysl na místní
úrovni, kde voliči mají blízko k problémům, o nichž se rozhoduje. Lidové hlasování na celostátní úrovni o
komplexních záležitostech je ale nakonec ve většině případů obětí emocí. Vyhraje
ten, kdo s nimi umí lépe pracovat, což je vždy snadnější pro opozici,
zejména pro populisty.
Západní společnosti si momentálně
procházejí jakousi vzpourou „lidu“ proti elitám. Ukazuje se ale, že současné tendence
obcházet zastupitelskou demokracii při zásadních rozhodnutích, v nichž je
zapotřebí zvažovat množství informací a konzultovat s expertním rozumem,
je cestou do slepé uličky.
Právo, 7.12.2016