Národní stát v éře globalizace

Množí se výzvy, že na Západě, zejména v Evropě,
je třeba se vrátit k silnějším národním státům a odmítnout nadvládu
nadnárodních institucí. Suverénní národní státy prý budou na rozdíl od
dvacátého století, kdy nestabilní model spolupráce „suverénů“ na základě
bilaterálních dohod zplodil dvě světové války, schopné tentokrát harmonicky spolupracovat.

Potíž s touto argumentací spočívá
v tom, že národní státy nedusí a neoslabuje primárně jakási umělá
nadnárodní politická integrace, která prý irituje občany národních států tím,
že se o nich rozhoduje mimo jejich národní arény. Postavení  států se změnilo primárně kvůli tomu, že se
zásadním způsobem změnila povaha kapitalismu, který se stal vpravdě globálním.

Jeho hlavními aktéry nejsou už nějakou dobu
domácí podnikatelé, ale nadnárodní korporace. Ty vytvořily spolu
s globálně fungujícími finančními trhy, jakož i spolu s globálně
provázanými komunikacemi, systém, v němž dnes ze suverenity národních
státu neukrajují v prvé řadě jakési uměle vytvořené nadnárodní instituce
(ty jsou ve skutečnosti racionálně vytvořeným, i když ne vždy perfektním
společným dílem států), ale spíš jakási těžce definovatelná globální
„stratosféra“ korporací, oligarchů a fluidních finančních trhů.

Zastánci návratu k suverenitě národních
států coby údajné ochrany proti této nadvládě globálního
trhu tvrdí, že suverénní státy by nebyly proti globalizaci bezmocné, protože by
mohly nadnárodní firmy vlastními silami regulovat, zdaňovat, atd.

Bylo by velmi přínosné, kdyby se autoři pokusili
místo takových obecných ujištění věcně vysvětlit, jak si kupříkladu země, jako
je Česká republika, v níž je páteř ekonomiky tvořena nadnárodními firmami
(od „německé“ automobilky Škoda i dalších výrobců automobilů, přes elektronické
firmy z Asie, až po mezinárodními bankami vlastněný „český“ bankovní
systém) bude schopná vynutit svoje vlastní pravidla hry vůči těmto nadnárodním
molochům.

Pokud by tak nečinila ve velmi intenzivní
koordinaci s jinými zeměmi, lidově řečeno „ostrouhá“. Překročí-li ve jménu
suverenity určité meze svojí asertivity, nadnárodní firmy se odstěhují jinam.

Není vůbec jasné, proč by ve světě suverénních
národních států jednotlivé země, stejně jako v minulém století, na úkor
jiných zemí nevyužívaly svoje komparativní výhody, než aby uzavíraly proti
globálním firmám taktická spojenectví. Mnohem spíš by znovu nastoupil boj o
zdroje v podobě politiky ostrých loktů, která může opět snadno přerůst do
neřešitelných konfliktů.

Jedinou reálnou nadějí, aby se tak nestalo, je
další politická integrace, jakkoliv se v současné vlně oživeného
nacionalismu zdá, že integraci je odzvoněno. Jenže není odzvoněno jejím hlubším
důvodům: tedy především skutečnosti, že ekonomickou a technologickou
globalizaci už nikdo politicky nedokáže „de-globalizovat“ a vrátit pod kontrolu
individuálních národních států, protože ji pohání nikoliv politika, ale síly
mnohem silnější: techno-věda a expanzivní povaha kapitálu.

Je v tomto kontextu tudíž také poněkud
směšné pořád dokola argumentovat, že nadnárodní instituce jsou jakýmsi
inženýrským dílem poblouzněných politických liberálů a liberálních
intelektuálů. K jejich vytvoření přispěl nemalou měrou právě tlak samotného
globalizovaného kapitálu, který ve své korporátní podobě nechce fungovat podle
nesourodé mozaiky pravidel nastavených národními státy.

Politickými vykonavateli tohoto „zadání“ byla
pestrá směs politických uskupení: od konzervativců až po socialisty. Umanuté
ukazování prstem na liberální (politické a intelektuální) elity kvůli údajnému
vytvoření dnes prý bankrotujícího projektu nadnárodní politické integrace v Evropě
a „nesnesitelných“ pravidel politické korektnosti je dost „mimo mísu“ ve světle
skutečnosti, že přinejmenším v posledních dvaceti letech dominovaly
západní politice budˇ konzervativní (křesťansko-demokratické a občanské) nebo
socialistické strany.

Novinky, 6.1.2017

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..