V německém Koblenci se bude konat summit lídrů
evropských pravicově populistických stran, z nichž většinu sdružuje frakce
Evropa národů a svobody (ENF) v Evropském parlamentu. Setkání budí značný
rozruch zejména v Německu a Francii.
Vedle populistických lídrů z menších zemí, jako je nizozemský Geert
Wilders (Strana pro svobodu) nebo
italský Matteo Salvini (Liga severu) se ho totiž mají zúčastnit i šéfka
francouzské Národní fronty Marine le Penová a šéfka Alternativy pro Německo
(AfD) Frauke Petryová. Spekuluje se, zda toto setkání může být začátkem užší
spolupráce mezi oběma stranami a ženami.
Má se prý především mluvit o vzájemné podpoře před
důležitými letošními volbami ve Francii, v Nizozemsku a v Německu. Německá
média ale hlásí, že část AfD Petryovou za plánovanou účast už teď kritizuje. Obávají
se, že AfD, jejíž europoslanci ani nejsou s
výjimkou partnera Petryové Markuse Pretzella členy ENF, bude vnímána
jako jakási obdoba Národní fronty, což by ji u jejích voličů mohlo poškodit.
Svým způsobem je ale dobře, že k tomuto
setkání dochází. ENF o něm mluví jako o evropském anti-summitu, což přesně
vystihuje, co tyto strany nyní spojuje. Naopak příliš nevíme, jak by Evropa
vypadala, pokud by svého cíle dosáhly.
Ujišťují sice v obecné rovině, že posílené
národní státy, zbavené „jha“ Bruselu, by
si samy poradily s výzvami globalizace, a jejich spolupráce by byla
harmonická, jenže tvrdá obhajoba národních zájmů na úkor jiných se
s takovou představou ne úplně slučuje.
Víme, že Le Penová a lídr britských
nacionalistů Nigel Farage si vjeli do vlasů už před nějakou dobou. Dalo by se
to odbýt tím, že to byl odraz tradiční francouzské a britské rivality i jejich složitých povah.
Summit kontinentálních nacionalistů by mohl
ukázat, zda šlo jen o výjimku. A zda mají v případě rozbourání či výrazného oslabení EU nějaké představy,
jak by suverénní národní státy spolupracovaly přinejmenším tak, abychom brzy
nebyli zpět u předválečného modelu ostrých národních loktů.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Možná nás překvapí, ale spíš se lze obávat, že
zatím žádnou vizi nemají. A že kdyby zmizel jejich společný nepřítel (EU),
budou si hledat nové v podobě jiných národních států.
Právo, 16.1.2017