Vláda v Česku uklidila

Navzdory kritice pravicové opozice, která mnohé
kroky současné vlády vykresluje v nejtemnějších barvách, vláda Bohuslava
Sobotky dokázala v řadě oblastí udělat z České republiky normálně
fungující zemi. Začít lze daňovou politikou.

Lze jistě souhlasit s opozicí, že by
daňové zákonodárství mohlo být přehlednější a jednodušší, ale hlavní je, že se
v posledních třech letech postupně prosadilo povědomí, že daně se platí.
Pomohl nejen jejich důslednější výběr, nebo zřízení speciálních útvarů pro boj
s daňovými úniky, jako je Kobra, ale i diskuze okolo opozicí proklínané
Elektronické evidence tržeb.

Ta v lecčems potřebuje, ale jejím
hlavním pozitivem je, že posílila ve společnosti pocit rovnosti. Dříve se
zdálo, že stát má perfektní přehled o výdělcích zaměstnanců i velkých firem,
ale malým podnikatelům dovoluje fungovat v právním šeru, v němž mohou
skrývat svoje příjmy, a tudíž z nich ani neodvádí daně.

K pocitu, že se u nás pod vedením
současné vlády smysluplně „uklízí“ po období ne vždy promyšleného reformního
experimentování a ideologických výkladů pojmu „svoboda“ v podání předešlých
pravicových vlád, přispěly i kroky, jako je diskuze nad protikuřáckým zákonem,
která konečně připomíná diskurz v jiných evropských zemích. Zákon, zdá se,
bude schválen.

Řeší se i celá řada dalších věcí, které
v dobách poněkud horečného reformního elánu opakovaně zapadaly coby
nepodstatné nebo neodpovídající tomu pojetí svobody, které razila pravice.
Konečně snad tedy bude přijat zákon o sociálním bydlení, nebo byl přijat zákon
o inkluzi hendikepovaných dětí ve školách.

Mnohé tyto kroky sice doprovází, jak to u
nás bývá zvykem, opětovné „vynalézání kola“—tedy diskuze, která ve většině
západních zemí už dávno proběhla, a ze které bychom se mohli poučit. Nakonec se
ale i tato opatření stanou součástí fungování české společnosti a přiblíží nás
evropskému normálu.

Ke krokům, které budou mít takový
pozitivní dopad, je i novela o konfliktu zájmů, jež nutí podnikatele, kteří se
dají na vysokou politiku, aby se zbavili svých firem a vlastnictví médií. Andrej
Babiš sice s tímto zákonem zuby nehty bojuje, ale v dlouhodobém výhledu
nakonec pročistí kalné vody české politiky.

Sobotkova vláda možná není tou nejlepší
z hlediska jakési vnitřní politické hygieny, protože obě tradiční strany
si měly už na začátku rozmyslet, zda jít do holportu s miliardářem, který je
v tak zřejmém konfliktu zájmů. Vláda ale nakonec celkově ve své misi
uspěla. Četné mezinárodní krize, na které musela reagovat, možná poněkud
zastřely skutečnost, že v podobě této vlády ČR definitivně vystoupila
z transformační éry a začala se chovat jako normální demokratická země,
kde jsou základní věci udělány.

Právo, 19.1.2017 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..