Prezident Miloš Zeman se nedávno radil se
svými nejbližšími spolupracovníky, zda má znovu kandidovat. Média se snažila
uhodnout, co se na schůzce odehrálo a co z ní vzešlo, ale Hradčany se
chovají jako tajemný hrad v Karpatech.
Nevadí. Lze si totiž domyslet, co se
docela jistě nestalo. Kupříkladu že nikdo z přítomných mužů Miloši Zemanovi
neřekl, ať po lednu 2018 už neprezidentuje. Je to koneckonců jejich zaměstnavatel
a někteří si vydělají víc než ministři vlády. Na Hradě k tomu ani nepotřebují
dřít jako koně nebo dostat předepsanou bezpečnostní prověrku.
Pro některé je prezident zároveň čestným
předsedou jejich jinak bezvýznamné strany. A pro všechny je všechny zdrojem vlivu,
o kterém by si jinak mohli nechat jen zdát.
Zahraničně-politický poradce Hynek Kmoníček
tajemně naznačil, že panu prezidentovi prezentoval
argumenty pro i proti. Ty pro další kandidaturu byly politického rázu, ty které
by snad mohly být proti, osobního rázu.
Narážel-li na zdraví prezidenta, pak se
ale hodně mýlil. Víme přeci, že kromě některých menších problémů, jako je
neuropatie nebo cukrovka, nebo jistá příchylnost prezidenta k některým návykovým
látkám, jako je nikotin a alkohol, je prezidentovo zdraví tak vynikající, že už
nepotřebuje ani lékařské koncilium.
Shromáždění poradci nemohli samozřejmě
panu prezidentovi otevřeně říct, že chtějí, aby dál prezidentoval především
proto, že je to v jejich osobním zájmu. Takové postoje je třeba zabalit do
vzletnějších vět. Představme si jakých.
Země i svět Tě, Miloši Zemane, dál potřebují.
A to zejména nyní, kdy už nejsi považován jen za blízkého přítele nejmocnějších
mužů Ruska a Číny, ale i za českého Trumpa. Jsi v moři evropského
politického blátíčka pilířem a důležitým mostem, bez něhož by se geopolitický
provoz musel spoléhat na brodění zrádnými mělčinami nebo na nespolehlivé
pontonové mosty globálních ženistů.
Bez Tebe by se navíc mohla k moci
prodrat opět fašizující Kavárna, která by pod praporem Pravdy a Lásky zase jen
pohrdala pracujícím lidem. A komu jinému než Tobě by lid spolkl i s navijákem,
že spojenec nejvýznačnějšího českého oligarchy je ve skutečnosti levicovým
politikem? Kdo by vetoval případné další lex Babiše a posílal je
k Ústavnímu soudu? Sorry jako…
A co hranice našeho státu? Komu jinému by
lid uvěřil, že invaze muslimských uprchlíků k nám je už opravdu, ale
opravdu na spadnutí, a že prezident země je ochoten se v takovém případě obléct
do maskáčů a spolu s hasiči bránit naši vlast? Která jiná první dáma je pro tento účel
vycvičena v zacházení se zbraněmi všech ráží?
Bylo jistě sneseno ještě mnoho dalších pádných
argumentů. Sám pan prezident blahosklonně prozradil, že nakonec žádný
z poradců mu nedoporučil, aby nekandidoval. Jistě tím byl velmi překvapen.
Schůzku se spolupracovníky totiž v očekávání zdravé oponentury svolal
proto, že ho ani ve snu nenapadlo, že ho budou prosit, aby pokračoval.
Těžké rozhodování tedy bude zase jen a jen
na Miloši Zemanovi. Nám ostatním nezbývá než žít do 9. března
v nesnesitelném napětí.
Hezky to shrnul jeden uživatel Twitteru:
„Z toho, jestli Zeman bude kandidovat, jsem napjatý. Naposledy jsem takhle
nedočkavě očekával známku z matiky, když jsem odevzdal prázdný papír.“
Novinky, 3.2.2017