Povyk, který se spustil okolo daňové reformy
z dílny ČSSD, se poněkud míjí se skutečným záměrem návrhu. ČSSD dobře ví,
že reformu do voleb nemá šanci prosadit. Jejím skutečným cílem je vytlačit
Andreje Babiše z politického středu, kde sbírá i tradiční voliče levice.
Návrh daňové reformy je tudíž z podobného
soudku jako nedávné vyjádření předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, že by zvážil po
volbách vládní spolupráci s komunisty. To byl na jedné straně pokus ztížit
Babišovi jeho vlastní případné námluvy s KSČM (které před časem připustil,
aby pak svoje vyjádření různě rozmlžoval nebo popíral), na straně druhé snaha o
optický posun ČSSD doleva.
Návrh daňové reformy neusiluje o nic jiného.
K jeho prosazení by ČSSD musela vyhrát volby a ještě navíc pak najít
koaliční spojence. Je to tedy jen záměrně radikálně formulovaná představa o
tom, co by ČSSD ráda prosadila, pokud by mohla, přičemž jejím hlavním cílem je
ukázat těm voličům z nízkopříjmových skupin, kteří dříve volili ČSSD a
v posledních několika volbách se spíše přikláněli k Babišovi, kdo
skutečně hájí jejich zájmy.
Babiš i ostatní strany, s výjimkou
komunistů, jakož i mnozí komentátoři, už dělají za ČSSD zbytek práce, když se
do návrhu daňové reformy zostra pustili. Spory o to, zda lidé vydělávající více
než 50 tisíc jsou „bohatí“, anebo zda jejich zamýšlené vyšší zdanění je jen
odírání lépe placených zaměstnanců (zatímco prý příliš neublíží skutečně
bohatým podnikatelům), hrají ČSSD do karet.
Jejím cílem je obsadit politické území nalevo od
středu tak, aby to samé území nemohl už politicky kolonizovat Babiš. ČSSD
přitom svým návrhem zkouší oslovit i menší podnikatele (které Babiš v mnoha
případech znejistil svojí elektronickou evidencí tržeb), protože progresivní
zdanění z dílny ČSSD by se mělo dotknout i firem. Daně by se výrazně
zvýšily těm nejbohatším, zatímco většině ostatních by klesly.
Přidáme-li (zatím spíše jen rétorický) boj
Sobotky a spol. s vyváděním zisků velkých korporací z ČR, kde
podnikají, jakož i s nížšími platy, které v ČR nabízejí na rozdíl od
svých domovin v západní Evropě českým zaměstnancům zejména v sektoru
služeb, je zřejmé, že PR poradci ČSSD se před volbami snaží dosáhnout radikální
změny vnímání ČSSD coby poněkud unavené středové strany, která se může ve vládě
spojit s kýmkoliv, protože ve skutečnosti nemá žádné jasně levicové
priority, které by ji definovaly.
Jinými slovy: je v běhu kampaň, která má ČSSD
pomoci vyvarovat se stejné chyby, kterou udělali demokraté v USA, kdy si
nechali svoje tradiční voliče zcizit populistickým miliardářem. Komentátoři i
politici, kteří se teď do ČSSD občas až zuřivě strefují kvůli jejímu návrhu
daňové reformy, hrají její hru.
Pomáhají jí s optickým posunem do leva,
kterého chce dosáhnout. Dokonce i v případech, kdy vcelku logicky
upozorňují, že člověk vydělávající nějakých 50 tisíc měsíčně, není žádný boháč,
tak proč ho více zdaňovat. Pro tu většinu společnosti, v níž platy nepřesahují
celostátní průměr, to totiž boháč svým způsobem je.
A ČSSD této části společnosti také jistě šikovně
připomene, že ekonomové, politici i komentátoři, kteří její návrh daňové
reformy tak zuřivě kritizují, v drtivé většině vydělávají více než 50
tisíc korun měsíčně. Možná je to populismus. Ale s tím se dnes vyhrávají
volby.
Novinky, 24.2.2017