Evropský parlament
schválil velkou většinou novou evropskou směrnici o kontrole prodeje a držení
jistých typů zbraní a v České republice se roztrhl pytel s odsudky
všeho druhu. Je samozřejmě přirozené, když na to či ono opatření Bruselu
existují různé názory. Je ale podivné, když při tak velké podpoře napříč
Evropskou unií, jakou má nová směrnice, jedna menší evropská země reaguje nejen
tak, jako by měla patent na pravdu, ale navíc oznamuje, že najde způsoby, jak
nové opatření obejít.
O skutečných motivech
téměř jednotného odporu mnohých českých politiků vůči nové směrnici můžeme jen
spekulovat. Argumenty, že Česká republika má už teď vynikající zákon o kontrole
zbraní, nebo že zákaz prodeje některých typů zbraní a zásobníků, popřípadě
povinnost registrovat nově některé vyřazené zbraně, přinese zbytečná omezení
pro poměrně početnou komunitu legálních držitelů zbraní u nás, lze pochopit.
Kdo zná českou
politiku ale ví, že politici se napříč politickým spektrem sjednotí tak
ukázkově, jako se to děje v odporu vůči nové směrnici, tak zřídka, že když
se tak stane, je to téměř a priori podezřelé. Už proto že manifestovaná jednota je v ostrém kontrastu se
skutečností, že žádný český politik nebyl zatím schopen jasně vysvětlit,
v čem je Česká republika v rámci Evropské unie v tomto ohledu
tak specifická, že právě pro ní má být nová směrnice nepřijatelná.
Skeptik by mohl
naopak argumentovat, že jedním ze specifik Česka je jeho velmi silná myslivecká
a zbrojařská lobby, a že leckterému politikovi tudíž možná jde mnohem více o
přízeň těchto uskupení, než o obecné zájmy, které tak vzletně a občas poněkud
absurdně hájí.
Příkladem může být,
když čeští politici vysvětlují, že když občané nebudou mít přístup
k legálnímu držení určitých typů zbraní, prý to oslabí naši schopnost
bránit se teroristům. Podle některých českých politiků směrnice prý dokonce sníží
celkovou obranyschopnost země.
Ponecháme-li stranou,
že neexistují žádné příklady v naší historii, kdy přítomnost legálně
držených zbraní mezi lidem zvýšila obranyschopnost země, měli bychom právo
očekávat, že alespoň svoje ostatní argumenty, mají politici podloženy nějakými
tvrdými fakty. Kupříkladu výčtem teroristických útoků, které byly zastaveny či
zmařeny prostými občany držícími legálně zbraně. Politici takové příklady
nenabízejí možná i proto, že de facto neexistují.
Nejvíce
problematickým aspektem české kampaně proti nové směrnici jsou ale postoje
zpochybňující pravidla hry v Evropské unii. Česká republika je jejím
členem dobrovolně a i ona pomohla schválit pravidla, podle kterých se v Unii
rozhoduje. Když nová směrnice byla
schválena Evropským parlamentem drtivou většinou, nebylo by na místě jednoduše
uznat politickou porážku úplně stejně, jako ji musí uznat domácí politická
opozice, když ji přehlasuje v nějakém případě většina?
Je samozřejmě
legitimní, když chtějí čeští politici nechat směrnici posoudit Evropským
soudním dvorem, ale když dopředu vyhlašují, že budou hledat nejrůznější
způsoby, jak ji obejít, je to na pováženou. Nápady jako je zakotvení práva
použít zbraně proti teroristům do ústavy, vytváření domobrany či branných
spolků v podstatě jen proto, aby se Česká republika nemusela řídit tím, na
čem se shodla většinově Evropská unie, jsou pro naše partnery v Evropské
unii bohužel především jen dalším dokladem toho, že solidárním a pravidla
respektujícím členem Unie jsme, jen když nám to přináší výhody.
V Evropské unii
se mluví stále více o tom, že ji bude třeba rozdělit na země, které se chtějí
integrovat a ty, které to nechtějí nebo neumějí. Veřejná prohlášení českých
politiků na téma, jak obejít demokraticky schválenou směrnici o kontrole
zbraní, jen posilují jíž existující názory na západě Evropské unie, že
rozšíření Unie směrem na východ byla chyba, a že Česko a další země Visegrádu
je třeba odsunout na druhou kolej.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
ČRo Plus, 15.3.2017