Ministru financí Andreji Babišovi nestála
Poslanecká sněmovna za to, aby se dostavil na její zasedání, když diskutovala o
jeho daňových machinacích. Za prezidentem Milošem Zemanem, který se evidentně
dívá na podivné finanční eskapády v minulosti ministra financí blahosklonně,
naopak Babiš rád šel. Odměnou mu bylo několik výroků na jeho podporu.
Ponechme stranou prezidentova problematická
obvinění na adresu PS, že si drze hraje
na soudce či žalobce, ačkoliv ta primárně jen chtěla po ministrovi vlády, která
Sněmovně zodpovídá, ať vysvětlí svoje podivné daňové machinace. Ještě kontroverznější je totiž Zemanova
odpověď na otázku, zda by Babiše odvolal na návrh premiéra.
Podle prezidenta je prý odvolání podle koaliční
smlouvy podmíněno souhlasem šéfa koaliční strany. Odvolání by se tedy nebránil,
kdyby byla taková dohoda (premiéra Sobotky) s šéfem koaliční strany (ministrem
Babišem).
Podle hlavy státu lze tedy Babiše odvolat
z vlády zřejmě pouze tehdy, pokud s tím bude coby šéf koaliční strany
souhlasit on sám! Ústava je evidentně pouhý cár papíru, nad níž stojí koaliční
smlouva! Navíc koaliční smlouva interpretovaná ne tak, jak byla v otázce
obsazování ministerských postů zamýšlena, ale tak, jak si účelově vysvětluje
prezident.
Je škoda, že parlamentní politici a předseda
vlády nenajdou ani odvahu, ani politickou shodu, aby prezidentovo opakované
ohýbání ústavy konečně otestovali. V tomto případě tak, že by Sobotka odvolání
skandály obtíženého Babiše jednoduše navrhl, a kdyby prezident ministra financí
odvolat odmítl a hájil by to svojí nesmyslnou konstrukcí, podal by na něj Senát
se souhlasem PS ústavní žalobu.
Nejde zde přitom o nějaké vyřizování účtů
s prezidentem. Jde o to, že bez rozhodnutí Ústavního soudu, které by ústavu
závazně interpretovalo v otázce toho, co prezident ve vztazích
s premiérem musí a nemusí, totiž povedeme
i nadále o tom, co všechno si (ne)smí prezident dovolit, jen jalové disputace.
Přičemž důvěra v parlamentní demokracii, které se prezident i Babiš de
facto vysmívají, bude dál klesat.
Právo, 18.3.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:1;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:0 0 0 0 0 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>