Evropská komise che, aby Česká republika zaplatila pokutu ve
výši 22 miliónů korun za to, co Komise vnímá jako střet zájmů členů dozorčí
rady Státního zemědělského a intervenčního fondu, který rozděluje zemědělské
dotace. Možný střet zájmů se týká členů dozorčí rady fondu ze tří českých
politických stran, ale hlavní pozornost se upírá na místopředsedu hnutí ANO
Jaroslava Faltýnka.
Bruselu vadí, že Faltýnek byl členem dozorčí rady Státního
zemědělského a intervenčního fondu a zároveň členem představenstva Agrofertu.
Ten přitom vyinkasoval na evropských dotacích 1,5 miliardy korun.
Se zatím nepravomocným rozhodnutím Evropské komise Česká
republika nesouhlasí a bude podle slov ředitele fondu Martina Sebestyána
usilovat o zvrácení verdiktu ve smírčím řízení. Bude se prý Komisi snažit
přesvědčit, že vzhledem ke kompetencím rady Státního zemědělského a
intervenčního fondu k žádnému střetu zájmů v podobě členství v radě
těch politiků, kteří zároveň zastávají funkce ve firmách či institucích, které
dotace obdržely, nedošlo.
Sám Faltýnek prohlásil, že je to ze strany Bruselu nesmyslná
konstrukce. Prý sice abdikoval vloni na křeslo v dozorčí radě Státního
zemědělského a intervenčního fondu, aby se vyhnul podezření ze střetu zájmů,
ale trvá dál na tom, že jelikož rada primárně dohlíží na hospodaření fondu a na
samotné rozdělování dotací nemá vliv, o střet zájmů nešlo.
Tento střet České republiky s Evropskou komisí docela
pěkně osvětluje rozdíly, které panují v chápání střetu zájmů ve vyspělých
západních demokraciích a sdílí je i Evropská komise, a které panují u nás.
Čeští politici a veřejnost ani po více než čtvrtstoletí budování demokracie,
zdá se, ne vždy chápou, že demokratický systém opírající se o vládu zákona,
musí důsledně předcházet už samotnému vzniku situací, kupříkladu v podobě
kumulace jistých funkcí jednou osobou, které mohou vzbuzovat podezření ze
střetu zájmů a nepřípustného ovlivňování rozdělování peněz.
Jinými slovy: i kdyby pan Faltýnek ve své funkci v radě
Státního zemědělského a intervenčního fondu o rozdělování dotací skutečně vůbec
nerozhodoval, už samotná skutečnost, že sedí v radě orgánu, který pak
přiklepne firmě, v jejímž je představenstvu, 1,5 miliardy korun na
dotacích, budí podezření.
Čeští politici často v takových situacích argumentují, že o
střet zájmů nemůže jít, protože oni sami se prý z rozhodování o tom či
onom vyloučí, pokud by střet zájmů hrozil, a svůj vliv v daném orgánu
rozhodně nezneužívají.
Nejkřiklavějším příkladem tohoto uvažování je Faltýnkův šéf
Andrej Babiš, který opakovaně argumentuje, že buď není ve střetu zájmů, protože
se zdržuje ve vládě hlasování o věcech, z nichž by mohly profitovat jeho
firmy, anebo připouští, že ve střetu zájmů v jistých věcech je, ale prý
svého postavení nezneužívá!
Jenže demokracie, vláda zákona, a tedy i samotná konstrukce
toho, co konstituuje střet zájmů, nestojí a nemohou stát na víře, že ten či
onen konkrétní člověk je dobrý, a proto nezneužije situaci, kterou by zneužil
člověk špatný. Ani Evropská komise se nemůže zabývat tím, zda je pan Faltýnek
férový muž, který by svého vlivu v dozorčí radě instituce, která rozděluje
evropské dotace, nikdy nezneužil.
Komisi zajímají holá, takříkajíc instituční fakta. A ta
ukazují, že člen představenstva firmy Agrofert byl členem dozorčí rady Fondu,
který Agrofertu schválil 1,5 miliardy korun na dotacích. Tečka.
To je z hlediska
Bruselu závažný problém, a česká obhajoba, že Faltýnek nemohl sám o dotacích
rozhodovat, jen těžko obstojí. Coby člen dozorčí rady fondu měl nepochybně na
činnost fondu vliv, což je z hlediska Komise nepřípustné. Je zajímavé, že
tuto logiku nechápou i příslušné české instituce.
Možná to ale není tak překvapivé. Když totiž vezmeme v
úvahu, že ve funkci ministra financí je v České republice člověk, jehož
firmy profitovaly z nemalých státních dotací, a to vše se odbývalo tím, že
se v daných věcech ve vládě prostě zdrží hlasování, je zřejmé, že práh
toho, co je nepřípustným konfliktem zájmů, leží v České republice
podstatně níže než v demokraciích na západ od nás.
ČRo Plus, 24.3.2017