Neuplyne snad ani den, aby v televizních zprávách
nevystoupil představitel průmyslu a nesdělil nám, že se momentálně prosperujícím
českým firmám zoufale nedostává pracovníků, a že by vláda měla umožnit
snadnější zaměstnávání cizinců. Vláda a zákonodárci ale postupují přesně
opačným směrem.
Je to zajímavý střet politiky, která vychází vstříc strachu
značné části veřejnosti z cizinců, a reálných potřeb hospodářství. Zatímco
politika se dál veze na vlně obav, kterou spustila migrační krize, a pro
jistotu víceméně hází do jednoho pytle všechny cizince, ekonomika velmi brzy
nebude schopná bez přílivu cizích pracovníků růst současným tempem.
České imigrační zákony byly přitom ve srovnání
s většinou evropských zemí přísné už před poslední vlnou zpřísňování, ke
které došlo nedávno v podobě novely
zákona o pobytu cizinců. Nůžky mezi požadavky na liberalizaci pobytu—a hlavně
zaměstnávání–cizinců, které vznáší průmyslová lobby, a mezi tím, co nakonec
udělali politici, se dál rozevřely, a pro české hospodářství to bude mít
negativní důsledky.
Politici vytvářejí nové bariéry pro přistěhovalectví—dokonce
i pro přistěhovalectví jen za prací a ze zemí kulturně spřízněných—zřejmě
proto, že dle svého mínění vycházejí vstříc poptávce většiny migrací vystrašené
veřejnosti, což jim, jak doufají, přinese politické body. Ačkoliv přitom mluví
často o národních zájmech, zapomínají ale, že tato rozhodnutí mohou ve
střednědobém výhledu poškodit rozjetou českou ekonomiku. Tedy, že všechno má
svoji cenu.
Podobně je tomu nyní s přijetím eura. Ministr financí Andrej
Babiš začal otevřeně hlásat, že euro nepřijmeme, protože je pro nás lepší mít
korunu, zejména pro případ další hospodářské krize. Co na tom, že zástupci
průmyslu vyzývají sborově vládu k rychlému přijetí eura, protože zejména
po skončení intervencí České národní banky proti silné koruně, by podle nich
bylo lepší být součástí eurozóny.
Babišův argument týkající se užitečnosti vlastní měny
v případě další finanční krize je přitom jen těžko ověřitelný. Česká
ekonomika se během finanční krize, která začala v roce 2008, propadla
mnohem více než řada ekonomik, které mají euro. V zemi, odkud 80 procent
exportu směřuje do eurozóny, z toho 30 procent do Německa, je navíc manévrovací
prostor, který nám prý poskytuje koruna, víceméně jen iluze.
Babiš se také nedávno vyjádřil, že by nevadilo, kdyby se
Evropská unie rozdělila na více rychlostních pásem, přičemž Česká republika by
se mohla účastnit jen některých integračních projektů. Ani v tomto případě
se nenamáhal občanům (na něž národoveckými slogany, jak si určité věci můžeme
lépe dělat sami, mířil) vysvětlit, že odchod na evropskou periférii by měl
eventuálně ekonomické dopady.
Země, které by se dál integrovaly, by vytvářely svoje
standardy a pravidla. Země, které by v tvrdém integračním jádru nebyly, by
postupně mohly čelit stále větším potížím při exportu svého zboží do více
integrovaného jádra EU.
Když už ministr financí v národoveckém vzplanutí,
kterým chce získat volební body, vykládá, že odsunutí ČR na periférii EU by
bylo v pořádku, možná by měli alespoň politici, kteří ještě úplně nepropadli
populistickému blouznění, vysvětlit veřejnosti, že odchod ČR na evropskou
periférii může mít docela vysokou ekonomickou a bezpečnostní cenu.
Novinky, 22.4.2017