Rozhodnutí premiéra Bohuslava Sobotky podat
demisi má stejný cíl, jaký mělo mít odvolání Andreje Babiše z funkce
ministra financí. Tedy nahrazení Babiše někým jiným ve funkci ministra financí.
Nejlépe politikem z jiné strany než ANO.
Sobotka údajně odvolání Babiše chtěl navrhnout,
dokonce z jeho okolí prosakovaly ještě ráno před tím, než oznámil, že chce
jít cestou podání demise celé vlády, „zaručené“ zprávy, že návrh na odvolání má
připravený. Jenže zřejmě v určitém okamžiku zjistil, že prezident Zeman
Babiše buď odmítne odvolat (navzdory tomu, že by to vzhledem k textu
ústavy, podle které musí premiérovu návrhu vyhovět, vyvolalo ústavní krizi),
anebo bude odvolání protahovat až třeba do řádných voleb, protože ústava neukládá
prezidentovi žádné lhůty.
Výsledek by byl stejný. Babiš by zůstal ve
vládě, Sobotka by vypadal jako bezmocný politik, který prohrává na body jak s Babišem,
tak s prezidentem. Rozhodl se tedy pro řešení, které už jeho různí
oponenti označili za zbabělé či neodpovědné, ale které za určitých okolností
může vést k výsledku, o nějž Sobotkovi především jde: vypudit Babiše
z funkce ministra financí.
Proč je to tak důležité? Jednoduše proto, že
pouze ministerstvo financí zbavené ve svém čele Babiše nebo někoho, kdo bude
Babišovi až do voleb krýt záda, může vyšetřit a rozkrýt, co se vlastně skrývá
za Babišovými triky s korunovými dluhopisy, nebo jak závažná je zpráva
Nejvyššího kontrolního úřadu, že v hospodaření ministerstva jsou
nesrovnalosti ve výši 100 miliard korun.
Jde tedy především o to, aby se obraz
„neprůstřelného“ Babiše, který se vykresluje jako dobrý hospodář, na něhož jsou
účelově pořádány politické hony na čarodějnice, do voleb zásadně změnil. A co
na veřejnost může zapůsobit víc než zjištění ministerstva, které Babiš zatím
ovládá, že na ministerstvu tohoto „dobrého hospodáře“ není leccos v pořádku
a že ministrovi podléhající Finanční správa vskutku řádně nešetřila Babišovy
machinace s korunovými dluhopisy? Navíc je možné, že by se z útrob
ministerstva ovládaného někým jiným než Babišem vyvalilo i ještě leccos
dalšího, co by Babišově reputaci nepomohlo.
Sobotka tedy rozehrál velkou hru. Doufá, že se
při vytváření nové vlády podaří docílit toho, že třeba i za cenu konce jeho
vlastního premiérování skončí i Babiš ve funkci ministra financí. ČSSD už jasně
řekla, že se je ochotná na nové vládě podílet, přičemž ji nutně nemusí vést
Sobotka, ale nesmí v ní být Babiš.
Potíž se Sobotkovou „vysokou hrou“ spočívá
v tom, že na tahu bude po podání demise prezident Miloš Zeman. A jeho
hlavním zájmem je nyní neoslabit Babiše, což, jak jistě ví, by se předáním
ministerstva financí do rukou někoho jiného než Babiš nebo do rukou Babišova
spojence, jako je třeba Jaroslav Faltýnek, mohlo stát.
Proslýchá se, že by se prezident dokonce mohl
rozhodnout po Sobotkově podání demise nerespektovat ústavní zvyklosti a místo
přijetí demise celé vlády interpretovat situaci tak, že v demisi je jen
Sobotka. To by mu mohlo umožnit jen vyměnit premiéra a jinak ponechat vládu v současném
složení.
Takový postup by ovšem narazil nejen na odpor
odborné veřejnosti a většiny stranických politiků, ale také by nejspíš vedl
k odchodu přinejmenším ČSSD z dalších jednání, tedy i z vlády.
Právě spekulace, že by se prezident mohl zachovat proti duchu ústavy, nakonec
Sobotku možná vedly k tomu, že se rozhodl podání demise oddálit až po té,
co se poradí s koaličními stranami, nejspíš až po prezidentově návratu
z Číny v druhé polovině května. ČSSD zejména potřebuje vědět, jak by
se při postupu Zemana, který obchází ústavní zvyklosti, zachovali lidovci.
Zemanovi ale zbývá celá řada možností, jak se
pokusit docílit svého i bez toho, že by se uchyloval k neortodoxním
řešením. Může kupříkladu tvrdit, že pokud nová vláda bude vytvořena na půdorysu
současné koalice, ministerstvo financí patří hnutí ANO. A že kdyby tedy nakonec
vyhověl požadavku ČSSD, že v nové vládě nesmí být Babiš, má ANO právo
jmenovat do funkce ministra financí někoho jiného z vlastních řad.
Zeman také může jednoduše jmenovat celou novou
vládu z lidí mimo politiku podle svého gusta, což by vzhledem
k tradici „úřednických vlád“ u nás nebylo už ani řešení nijak neortodoxní.
Na ministerstvo financí může přitom dosadit někoho, kdo nebude s vyšetřováním
Babišových aktivit nijak spěchat.
Sobotka ale dobře ví, že Zeman musí být více
opatrný, než při řešení krize v roce 2013. Usiluje o vlastní znovuzvolení,
a jistě si i on pamatuje, že jeho řešení tehdejší krize (jakož pak i průtahy se jmenováním
Sobotky do čela vlády vzešlé z voleb) srazilo výrazně jeho preference.
Jisté je, že Sobotka už dosáhl pouhým návrhem
demise nové politické dynamiky a jistého posunu ve vnímání Babiše. Část
veřejnosti si bude jistě klást otázku, zda podezření, které ČSSD vznáší na
adresu Babiše, lze jen tak ignorovat coby údajně účelový politický hon, když je
premiér ochotný kvůli tomu obětovat celou vládu a možná i svoji politickou
kariéru.
Zdá se také, že Sobotkův překvapivý tah zaskočil
ANO. Inzeráty s Andrejem Babišem, na nichž má přelepená ústa, protože se
ho prý ČSSD snaží umlčet, které se po návrhu demise objevily v českých
denících, byly evidentně vymyšleny jako reakce na snahy ho odvolat. Návrhem
demise Sobotka povýšil krizi na jinou úroveň. Jde v ní sice pořád primárně
o Babiše, ale je to útok méně adresný a zároveň, vzhledem k možné
politické ceně, údernější, a nabízející více variant řešení.
Deník Referendum, 5.5.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-520092929 1073786111 9 0 415 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin-top:0cm;
margin-right:0cm;
margin-bottom:8.0pt;
margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:11.0pt;
mso-ansi-font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoPapDefault
{mso-style-type:export-only;
margin-bottom:8.0pt;
line-height:107%;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>