Ačkoliv hradní tým
odpovídá na otázky o stavu zdraví prezidenta Miloše Zemana jako kolovrátek, že
prezident má jen známé zdravotní problémy v podobě cukrovky a neuropatie,
což nijak neohrožuje výkon prezidentské funkce, televizní záběry jsou
neúprosné. Prezident Zeman nejen občas zavrávorá, nebo je stále častěji
podpírán svými strážci (což by se dalo přičíst již zmíněné neuropatii nebo
nějaké té viróze ve skutečném či obrazném smyslu), ale v některých svých
projevech působí extrémně unaveně nebo přímo zmateně.
Už i lékaři
z jeho okolí začínají apelovat na jeho tým, aby ho nepřetěžoval, měl by
prý více relaxovat. Jenže bez nezávislého posouzení lékaři, kteří nepatří mezi
jeho přátele, se veřejnost jen těžko dozví, zda relaxace jen onen lék, jenž prezidentovi,
který viditelně chátrá, což některé starší lidi postihne dříve než jiné, může
ještě výrazně pomoct.
Na předešlém popisu
stavu prezidenta není nic zlomyslného, je to konstatování. Pokud bychom chtěli
být ironičtí nebo zlomyslní, poskytuje k tomu Zeman svým kritikům mnoho
jiných příležitostí v podobě stále nových kontroverzí.
Prezidentův viditelně
se zhoršující stav je důvodem k obavám jiného druhu, než je kupříkladu
jeho mstivost vůči oponentům či balancování na hraně Ústavy. Hlava státu zemi
reprezentuje. Pokud je taková země podle ústavy konstituční monarchií, často se
jaksi samo sebou rozumí, že monarcha odchází až v okamžiku svého skonu.
Konstituční monarchie se ale jistí tím, že panovníci se omezují jen na
ceremoniální povinnosti.
V parlamentní
demokratické republice není ovšem žádný, takříkajíc „vyšší“ důvod, proč by měl
být prezidentem nemocný člověk, který přestává zvládat i některé ceremoniální
povinnosti, jako je včasný příjezd na společné focení světových státníků, nebo který
na summitu NATO, kde je v čele české delegace, vynechá důležité body
programu. A protože jeho okolí má takříkajíc v popisu práce předstírat, že
je na tom hlava státu lépe, než tomu skutečně je, dostane se nám výmluvy, že
místo poslouchání projevů amerického prezidenta
dalších státníků, musel cosi prodiskutovat s českým ministrem
zahraničí. To neměli v letadle nebo doma dost času?
Podobnou chybu, jaké
se dopouští nyní Miloš Zeman, udělal i první polistopadový prezident Václav
Havel, který měl na podzim roku 1997 vážné zdravotní problémy, ale rozhodl se
přesto znovu kandidovat. Jeho posledním pěti letům ve funkci pak dominovaly
vážné zdravotní problémy, které mu zabraňovaly, aby vykonával úřad takříkajíc
na plno. Srovnáme-li ho se Zemanem, který, zdá se, chátrá celkově, to ovšem byly
problémy zejména s fyzickou stránkou zdraví, které neovlivňovaly Havlovu
mysl tak, jako se tomu zdá být v poslední době u Zemana.
Havel byl zvolen
parlamentem, takže si dnes nemůžeme ověřit, zda by byl uspěl v přímé
volbě, v níž by občané měli možnost vzít jeho zdravotní stav do úvahy.
V případě Zemana tak učinit mohou. A ačkoliv většině lidí bude jistě líto,
že má zdravotní potíže, mnoho z nich, i z řad jeho dlouhodobých
příznivců, bude nejspíš zvažovat, zda to, co považují za Zemanův politický
přínos ve funkci hlavy státu, nezačíná zcela neutralizovat nemožnost vykonávat
úřad důstojně a s potřebnou ostrostí mysli.
Měl by to vážně
zvážit i prezident Zeman. Průzkumy naznačují, že jeho obliba po nedávné vládní
krizi a dalších politických přešlapech začala klesat, a jeho porážka, na níž by
si před několika měsíci nikdo nevsadil, se nyní jeví jako reálná. Odvolání kandidatury ze
zdravotních důvodů by bylo důstojným způsobem, jak se riziku historicky
bezprecedentní porážky po prvním prezidentském období vyhnout a přitom zároveň
ochránit to, co přinejmenším jeho příznivci vidí jako pozitivní historický
odkaz.
ČRo Plus, 31.5.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>