Nový volební lídr sociální demokracie
Lubomír Zaorálek reagoval na skutečnost, že ve volebním programu ČSSD není ani
zmínka o zavádění eura, slovy, že prý si musíme nejprve udělat domácí úkoly
nejen u nás, ale musí si je udělat i eurozóna. Je to zásadní odklon o nedávného
prohlášení Bohuslava Sobotky, že pokud
ČSSD vyhraje volby, měli bychom na konci mandátu příští vlády platit eurem
Skutečnost, že se ČSSD stáhla ve vtahu
k euru (a ve vztahu k Evropské unii obecně) do pozic opatrnictví,
znamená, že voliči, pro které je důležitý aktivní přístup České republiky k EU
(včetně příslušnosti k eurozóně v co nejkratším čase) mohou nyní u
nás volit snad jen TOP 09 nebo koalici lidovců a STAN. Obě uskupení o sobě
prohlašují, že jsou proevropská.
Pro mnoho voličů to může být zásadní
otázka. Německo a Francie vážně uvažují o tom, že by eurozóna měla tvořit tvrdé
integrační jádro EU, které bude mít vlastní instituce a rozpočet. Pokud se tak
stane, budou země, které v eurozóně nejsou, odeslány na evropskou periférii.
Zvláště pak ty, s nimiž má Brusel i další problémy, jako je porušování
pravidel právního státu, otevřená rebelie proti platné evropské legislativě o
uprchlických kvótách, atd.
Cílem tohoto komentáře není vést polemiku
s euroskeptiky, zda je příslušnost k eurozóně—a tedy k tvrdému
integračnímu jádru (či EU „první rychlosti“ v dvourychlostní EU)– dobrá
nebo špatná. Stačí konstatovat, že v České republice je podle průzkumů
veřejného mínění zhruba třetina lidí, kteří silně podporují myšlenku EU a naší
příslušnost k ní. Přibližně čtvrtina je stejně vehementně proti EU. Mezi
těmito dvěma póly asi 40 procent lidí, kteří spíše váhají a jejich názory se
mění podle konkrétní situace v Evropě.
Většina občanů je ale podle průzkumů momentálně
proti přijetí eura, čemuž se nelze v prostředí rozšířené politické skepse
vůči euru příliš divit. Možná by se ale názor mnoha lidí dosti rychle změnil,
kdyby jim proevropští politici byli schopní vysvětlit, že nebýt
v eurozóně, pokud se stane tvrdým integračním jádrem, může mít pro nás
zásadní politické, bezpečnostní a časem i ekonomické dopady.
Což nás vrací k dvěma politickým
uskupením, která se nebojí otevřeně deklarovat svoje proevropské postoje. Možná
by totiž měly dělat víc. Různá prohlášení jejich politiků, že jsou proevropští a
chtějí, aby naše země byla součástí tvrdého jádra, sice zaznívají, ale často
jaksi mlhavě, spíše až když vyjmenují další priority svých stran.
Možná podceňují, že mnozí jejich tradiční voliči
sice jisté ocení kupříkladu pro-rodinou politiku lidovců nebo rozhořčení TOP 09
nad EET, ale že existuje—i kvůli odklonu ČSSD k jakési mírné verzi
národnictví od jasného evropanství—nemalá množina voličů, kteří by jednu ze
dvou formací volili, pokud od nich jasně uslyší to, co nedávno řekl již zmíněný
Bohuslav Sobotka.
Tedy, že pokud budou ve vládě, budou se
zasazovat o co nejrychlejší přijetí eura. A to ne především proto, že chtějí
zdůrazňovat ekonomickou výhodnost takového kroku, ale proto, že naše
příslušnost k eurozóně může být velmi brzy měřítkem toho, zda skutečně
patříme do jádra EU.
Novinky, 23.6.2017