Je známo, že vládní
politici, pokud mohou, před volbami rádi rozdávají voličům nejrůznější dárečky,
kupříkladu v podobě nových sociálních dávek. Opoziční politici dárky
voličům alespoň slibují, když už je
nemohou dávat.
Tato populistická hra
se hraje ve všech demokraciích. Nafukuje se tak obvykle zbytečně deficit
státního rozpočtu, ale zároveň z takového rozdávání občané alespoň něco
mají, i když to budou muset později zaplatit na daních buď ještě oni sami nebo
jejich děti.
V České
republice se ale nyní rozmohl nový druh předvolebního populismu, který nás
všechny může stát dost peněz, aniž by z toho v konečných důsledcích
čeští občané měli cokoliv. Řeč je o nejrůznějších odbojných gestech vůči
Evropské unii.
Jako příklad lze
uvést český postup v otázce uprchlických kvót. Politici se nejen ochotně přizpůsobili
veřejnému mínění, které je vůči přijímání migrantů kritické, ale debatu sami
ještě více zaplevelili celou řadou siláckých argumentů.
Česká republika se
tak dostala do situace, kdy řádně schválenou evropskou legislativu o kvótách
nejprve fakticky odmítala naplňovat. I tak část opozice i prezident vládu
kárali za to, že se nepřipojila k maďarské a slovenské žalobě na Evropskou unii v této
otázce, což by vládním stranám mohlo ubrat voličské hlasy.
Ministr vnitra Milan
Chovanec tedy předložil návrh, že by vláda měla plnění kvót oficiálně
odmítnout. Což se také stalo. Evropské komisi pak už opravdu nezbývalo nic
jiného než zařadit naší zemi mezi tři, s nimiž pro naprosté odmítání uprchlíků
podle kvót zahájí řízení, na jehož konci může být rozsudek Evropského soudního
dvora, že máme platit stamiliónové pokuty.
Nebylo to přitom
vůbec nutné. S naplňováním kvót má problém celá řada členských zemí EU, a
většina se už dnes shodne na tom, že se tento systém neosvědčil. Ale jen
visegrádské země se pustily do slovní války s Bruselem, s cílem
vytvořit si alibi pro faktické odmítání téměř jakýchkoliv uprchlíků. Česká
republika to pak korunovala oficiálním rozhodnutím vlády, že kvóty nebude
respektovat.
Silácké gesto mělo ukázat
veřejnosti před blížícími se volbami, že si nenecháme od Bruselu diktovat, a že
je vláda ochrání od rizik migrace i za cenu střetu s Unií. Stačilo přitom,
kdyby vláda přijala několik stovek uprchlíků a ujistila Brusel, stejně jako
jiné země, že se snaží. Jenže pokušení
udělat dojem na české voliče před volbami bylo příliš silné.
Podobný účel má i čerstvě
schválený zákon o zpřísnění pobytu cizinců u nás. Navzdory opakovaným varováním
podnikatelských komor, že pokud vláda neumožní větší příliv cizinců na český
pracovní trh, český ekonomický růst brzy narazí kvůli nedostatku pracovních sil
na svůj strop, politici se v anti-migračním zápalu, kterým chtějí udělat
dojem na veřejnost, rozhodli naopak přitvrdit. Bude to mít časem skoro jistě
stejně nepříznivé ekonomické dopady, jaké mohou mít pokuty Bruselu za
porušování systému kvót.
Ještě více nepříznivé
ekonomické dopady může mít skutečnost, že výše zmíněné kroky a další, jako je
třeba momentálně politicky populární
odmítání eura, nás směřují v projektu rýsující se dvourychlostní
Unie na vedlejší evropskou kolej. Což může kromě odříznutí od fondů tvrdého
jádra, které se má formovat okolo eurozóny, znamenat i vznik bariér pro náš obchod
se západem EU. A to může mít hodně vysokou cenu.
Většina českých
voličů možná ocení téměř „husitské“ postoje českých politiků ve stylu „sami za
správnou věc proti celé Evropě.“ Bohužel jim nikdo nevysvětlil, že až se
podtrhne a sečte účet za všechna předvolební silácká gesta vůči Bruselu,
k nimž se nyní přidal i odpor proti evropské směrnici o zbraních, bude to
české daňové poplatníky stát hodně peněz. A česká ekonomická situace za pár let
nemusí vypadat zdaleka tak růžově jako dnes.
ČRo Plus, 28.6.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>