Odvážné ale riskantní rozhodnutí lidovců a
hnutí Starostů a nezávislých vytvořit společnou volební koalici se může ukázat
jako vpravdě osudové. V závislosti na tom, zda se koalice (ne)dostane do
Sněmovny, se může česká politika po volbách lišit jako den a noc.
Aby koalice uspěla, potřebuje získat nejméně
10 procent hlasů, což se jí ve většině průzkumů zatím nedaří. Škodí ji i
metodika, kterou používají při zjišťování volebních preferencí některé
agentury, když se ptají na lidovce a STAN respondentů separátně. Hlavním
předvolebním úkolem koalice tak možná nebude přesvědčovat o programu, ale o samotné
existenci politické značky lidovci-STAN.
V případě neúspěchu koalice se hlasy pro
ní přerozdělí ve prospěch úspěšných stran, z čehož by nejvíc profitoval vítěz
voleb. A tím se v této chvíli zdá být hnutí ANO Andreje Babiše, jehož
pojetí demokracie je značně problematické. Za jistých okolností by neúspěch lidovců a
STAN dokonce mohl pomoct Babišovi
k absolutní většině v PS.
Pokud by Babiš sestavoval koaliční vládu, může
mít opět zásadní význam, zda lidovci se STAN budou v PS–a tedy mezi potenciálními
koaličními partnery. Ačkoliv pravicové strany kritizují koalici, že spolupráci
s Babišem jasně nevyloučila, ruku na srdce: bylo by podle nich lepší,
kdyby Babiš vládl s krajní levicí nebo krajní pravicí?
Ve skutečnosti se ale lidovci a STAN do spolupráce
s Babišem nijak nehrnou. Jejich
první volbou v případě volebního úspěchu by nejspíš byl pokus obejít ANO s pomocí
široké pravo-levé koalice. Takové řešení sice může snadno zkrachovat na sporech
mezi sociálně-demokratickou levicí a pravicí, ale už pouhý pokus o něj je bez
lidovců a STAN coby středového mostu nepředstavitelný.
Lidovci
a STAN tak mají svým způsobem v rukou budoucnost země. Propadnou-li, zmizí
spolu s nimi z politiky na nějakou
dobu politický střed. A spolu s TOP 09
jsou dnes jedinou silou jasně se hlásící k Evropské unii. Šance, že
při jejich absenci v PS se česká politika vydá cestou, kterou už známe
z jiných visegrádských zemí, bude o dost větší, než když se do PS
dostanou.
Právo
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:1;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:0 0 0 0 0 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>