Prezident Miloš Zeman se v rozhovoru
v Českém rozhlase rozpovídal o autoritářských režimech. Míní, že v nich existují objektivně lepší podmínky pro dlouhodobé
projekty než v parlamentních demokraciích. V nich si prý politici
rozmyslí, zda projekty delší než jedno volební období podpoří, protože smetanu
by mohl slízávat až jejich nástupce.
Dobré vztahy s politiky
autoritářských režimů prý Zeman udržuje v zájmu české ekonomiky, což je jistě
pádný argument. Přesto lze mít přinejmenším dvě zásadní námitky.
Ta první se
týká způsobu, jímž Zeman různé české firmy podporuje, jakož i použitých
kritérií. Ve zmíněném rozhovoru totiž též řekl, že prý jednoduše podpoří firmy,
které mu doporučí ministerstvo obchodu a průmyslu, aniž by je Hrad nějak
prověřoval. Vskutku zvláštní praxe v případě prezidenta, který se doma vzpírá
tomu, aby byl jen „razítkovčem“ i těch rozhodnutí, kdy ústava od něj nežádá nic
jiného než podpis.
Tímto způsobem
prý doporučil kyrgyzskému prezidentovi i neznámou firmu Liglass Trading CZ,
která by měla stavět v Kyrgyzstánu vodní elektrárny, což už spustilo
nemalý skandál. Prý o ní nic neví, jednal jen na doporučení ministerstva.
Zřejmě tak učinil i jeho kancléř Vratislav Mynář, když prezidentovo doporučení
ještě jistil svým dopisem!
Druhá námitka
souvisí s dvojím metrem ve vztahu k autoritářství. Ve vztahu
k autoritářským režimům se Zeman evidentně neřídí žádným hodnotovým
kompasem kromě možných ekonomických zisků. Dokonce se vysmívá obhájcům lidských
práv.
Doma ale iniciativně
„lustruje“, ač nemusí, kandidáty na profesory, řádně schválené univerzitami a
ministerstvem školství i kvůli jejich možnému zapletení s autoritářským režimem u nás před rokem
1989. Ano, tentýž prezident, který má takovou starost o možnou kolaboraci
našich profesorů s komunistickým režimem, pak tvrdí v čínské státní
televizi, že se přijel do komunistické země učit jak stabilizovat společnost
Dvojí metr,
který Zeman ve vztahu k různým formám autoritářství uplatňuje, je pro
veřejnost dost matoucí. Jedná-li povětšinou
tak, že ekonomický prospěch je vždy důležitější než jakékoliv hodnoty, může u
nás leckoho napadnout, že autoritářský režim—kupříkladu stát provozovaný jako
firma— je možná lepší pro stabilitu a blahobyt i naší země než demokracie,
v níž jsou politici jen otroky volebního cyklu.
Právo, 27.7.2017