V české politice se zabydluje relativně
nový jev: politické strany se spojují přímo či nepřímo s miliardáři.
V některých případech se boháči postavili přímo do čela strany či hnutí,
které si „ušili na míru“ svým potřebám. V jiných případech zatím jen
ovlivňují věci z pozadí.
Média nabízejí následující přehled miliardářů
angažujících se—více či méně viditelně–v politice: Andrej Babiš
v hnutí ANO, Luděk Sekyra v KDU-ČSL, Dalibor Dědek v hnutí STAN,
Pavel Sehnal v ODA, Marek Dospiva ve straně Realisté.
Strana soukromníků je zase spojena
s králem českého hazardu, miliardářem Ivo Valentou, který se v jejích
barvách stal senátorem. Je také krajským zastupitelem ve Zlínském kraji, kde
kandidoval v čele společné kandidátky Strany soukromníků a Svobodných. Movitý, i když ne v řádu miliard, je i
Tomio Okamura, který si jako úspěšný podnikatel založil nejprve hnutí Úsvit a
později Stranu přímé demokracie.
Proces přímého vstupování velmi bohatých lidí
přímo do politiky zahájil už v roce 2006 mediální podnikatel Jaromír
Soukup, když finančně podpořil Stranu zelených a spoluvytvářel její ekonomický
program. Později se angažoval i v
dalších politických projektech.
Po něm následoval, i na vládní úrovni, bohatý
podnikatel Vít Bárta v čele svých Věcí veřejných. A do politiky už před
časem vstoupil i movitý šlechtic Karel Schwarzenberg v čele TOP 09, jejímž
zůstává čestným předsedou. To ale byli ve srovnání s miliardáři, kteří se
v politice začali angažovat v posledních pěti letech, ještě stále jen
malé ryby.
Při zběžném pohledu se se zdá, že jediné
významnější strany, které dnes nemají v pozadí miliardáře či bohatého
podnikatele, popřípadě je takový podnikatel přímo „nevlastní“, jsou strany,
které jsou paradoxně právě mnohými z politicky angažovaných miliardářů nejčastěji
kritizovány za korupci—tedy občanští demokraté a sociální demokraté. Svého
„miliardáře“, zdá se zatím nemá ani Komunistická strana Čech a Moravy.
Leckdo namítne, že ČSSD a ODS oligarchy, kteří
by s nimi byli viditelně spojeni, nepotřebují, protože jsou či byly
napojeny na bohaté a vlivné „kmotry“, z nichž mnozí přišli ke svým
majetkům i s pomocí politického krytí obou stran v dobách privatizace
a později své majetky zmnožovali parazitováním na státních zakázkách.
Stále viditelnější angažmá superbohatých lidí
přímo v politice ale možná naznačuje, že se tento typ oligarchického
vládnutí přežil—tedy, že spíše než ovlivňovat politiku za scénou, je lepší
podle nich být na scéně, a využít svého vlivu (v některých případech i
mediálního) k přesvědčování občanů, že to tak má být. Protože proč by se
koneckonců ti nejúspěšnější neměli politicky angažovat, že ano? Myslí to přeci
dobře.
Dodejme, že vazby na politiku mají i další
miliardáři. Nejbohatší Čech Petr Kellner se „specializuje“ na prezidenty, takže
podporoval a podporuje Václava Klause a nyní má nadstandardní vztahy
s Milošem Zemanem. Miliardář Zdeněk Bakala si zase pěstoval nadstandardní
vztahy s Václavem Havlem.
Čeští miliardáři už také ovládli většinu
médií. Na tom není nic špatného, pokud jde čistě o podnikatelský záměr. Někteří
ale mají s médii zjevně i politické záměry. Kupříkladu Soukup, který
vlastní TV Barrandov, má nyní blízko k současnému Hradu. Babiš vlastní
vydavatelství Mafra a rozhlasovou stanici Impuls. Valenta zase financuje
Parlamentní listy.
Až tedy půjde český volič k volbám, bude
nejspíš dávat svůj hlas prostřednictvím zvoleného hnutí či strany i nějakému
miliardáři a jeho zájmům. Odpovědný volič by měl možná zvážit, o koho se jedná,
a jaké zájmy kromě deklarované starosti o dobro země může mít.
Novinky, 4.8.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>