Historie v politice je třaskavina

Mezi Polskem a Německem se rozhořívá politický
spor ohledně plánů současné polské vlády žádat, aby Německo uhradilo škody,
které Polsku způsobila nacistická invaze. Je to riskantní hra.

Poválečné uspořádání bylo založeno na sérii
dohod a interpretací minulosti, které ve svém souhrnu dodnes tvoří základy
vztahů mezi státy v Evropě. Patřilo k ní i začlenění Německa do
Marshallova plánu a později evropské integrace a odpis většiny německých  válečných dluhů na konferenci v Londýně
v roce 1953. Později pak i vítěznými mocnostmi v roce 1990 uzavřená „Smlouva
o konečném uspořádání vztahů k Německu“, která za 2. světovou válkou
udělala právní tečku. 

Otázku reparací se před časem pokoušela otevřít
řecká vláda, i když Řecko podepsalo protokol, kterým smlouvu z roku 1990 uznalo.
Polsko se ale reparací oficiálně vzdalo už v roce 1953, což pak znovu
potvrdilo v roce 1970.

Když dnes namítají někteří představitelé
polské vlády, že taková rozhodnutí byla učiněna komunistickým Polskem, takže se
jimi dnešní Polsko necítí vázáno, pouští se na tenký led. Německo dneška by teoreticky
mohlo tvrdit, že ono naopak tedy nesnese žádnou odpovědnost za dobu nacismu, ač
ji po válce pod tlakem vítězných mocností uznalo, a přišlo přitom kupříkladu o
rozsáhlá území právě ve prospěch Polska.

Jinými slovy: ač se v Evropě po 2.
světové válce měnily režimy, základní mezinárodní dohody zůstávaly
v platnosti. Kdyby se tato stavba zhroutila, lze si kupříkladu představit,
že by Německo mohlo žádat o navrácení těch území, která jsou dnes součástí
Polska.

I v současnosti jsme svědky toho, co
způsobil politicky motivovaný vpád historie v otázce Krymu do vztahů mezi
Ukrajinou a Ruskem. Po uvalení západních sankcí bylo vedlejším produktem i
oživení otázky německých reparací Rusku–navzdory výše zmíněným dohodám.

Je prostě vždy riskantní, když politici začnou
kvůli vlastním potřebám přepisovat či vykládat historii v situacích, kdy se už
na základě vzájemného srozumění mnoha států a dohod její interpretace usadila
do jisté stabilní, mezinárodně uznané podoby.

Polsko by mělo být nanejvýš opatrné už proto,
že částečně hraje v podobě tlaku na reparace ruskou hru. A kdyby se mu
podařilo probudit běsy historického revizionismu i v Německu a jinde, bude
nakonec sčítat ztráty především ono. Spolu s ním pak celá střední Evropa, protože
relativně slabé státy v zóně mezi Německem a Ruskem nakonec na
destabilizaci Evropy vždy doplatily nejvíce. 

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Právo, 16.8.2017 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..