Stačilo poměrně málo, aby se zdánlivě nerozborná
jednota čtyř zemí Visegrádu—Polska,
Maďarska, Slovenska a České republiky–začala hroutit. Údajně chromá a akce
neschopná Evropská unie, jak ji s oblibou popisovali ještě před rokem
mnozí naši komentátoři a politici, a dávali ji Visegrád za příklad, nabrala
vítr do plachet. Po zvolení Emmanuela Macrona francouzským prezidentem začala v podobě
francouzsko-německého tandemu vážně mluvit o vytvoření tvrdého jádra Unie okolo
eurozóny. A zejména Slovensko, které platí eurem, si muselo rychle ujasnit, kam
chce patřit.
Slovenský premiér Robert Fico dilema rozsekl,
když před několika dny prohlásil, že Slovensko chce být v tvrdém
integračním jádru, chce mít úzké vztahy s Německem a Francií, a to i na
úkor další visegrádské spolupráce. Že se k něčemu podobnému schylovalo,
bylo jasné už od okamžiku, kdy Evropská komise zahájila řízení s Českou
republikou, Polskem a Maďarskem o porušování evropské legislativy o
uprchlických kvótách.
Slovensko, které na tom s přijímáním
uprchlíků není o moc lépe než zbytek Visegrádu, a dokonce podalo spolu s Maďarskem na kvóty žalobu k Evropskému
soudnímu dvoru, nechala Komise na pokoji. Důvodem byla zjevně i skutečnost, že
Slovensko je členem eurozóny a počítá se s ním tudíž v projektu
tvrdého integračního jádra.
Česká republika naopak přijetí eura zatím
neplánuje, a kvóty odmítla plnit dokonce v podobě vládního usnesení. Přesto se zdá , že v Paříži a
Berlíně existuje vůči nám ještě pořád dobrá vůle, takže cesta do tvrdého
integračního jádra v nejbližší budoucnosti není úplně zavřená. Svědčí o
tom i skutečnost, že na setkání se středoevropskými lídry v Salzburku
Macron pozval představitele Rakouska, České republiky a Slovenska, zatímco
Polsko a Maďarsko ostentativně ignoroval.
Česká republika se snaží o jistá vstřícná
gesta. Chce kupříkladu prosazovat, aby se český ministr financí mohl
v budoucnosti účastnit jako pozorovatel summitů eurozóny. Je ale otázkou, zda to bude stačit.
I proto že na české politické scéně není
momentálně téměř žádná relevantní politická síla, která by zbývající vstřícnost
německo-francouzského tandemu k nám využila v podobě volání po
rychlém přijetí eura nebo alespoň v podobě politické separace od Polska a
Maďarska, které už nějakou dobu svým výsměchem principům právního státu a
liberální demokracie vlečou následnické země Československa s pomocí
Visegrádu na evropskou periférii.
Je to škoda, protože momentálně se zdá být
téměř jisté, že Visegrád ve své dosavadní podobě končí. Pokud se od něj
distancuje jen Slovensko, zatímco Česká republika bude dál utužovat své vztahy
s Polskem a Maďarskem, skončí naše země na evropské periférii společně s oběma
zeměmi. A ačkoliv jsou u nás politické síly, které tvrdí, že by se nic tak
hrozného nestalo, kdybychom nebyli v tvrdém integračním jádru, jisté je,
že by to mělo časem vážné ekonomické, politické a bezpečnostní dopady.
Visegrád byl užitečný nástroj v dobách,
kdy se jeho členské země snažily vstoupit do NATO a Evropské unie. Později mohl
snad být regionálním uskupením, které sehraje v evropském projektu
konstruktivní roli. To se bohužel nestalo nejen kvůli politickému vývoji
v Polsku a Maďarsku, ale i kvůli nesolidárním postojům Visegrádu jako celku
v uprchlické krizi. Nyní se, zdá se, celý projekt, oslavovaný
středoevropskými nacionalisty jako společné regionální beranidlo národních
zájmů proti údajně slabé EU, začíná hroutit.
Česká republika má ještě pořád nějaký čas vyřešit
dilema, které se bohužel vyhrotilo do podoby osudové otázky „s Visegrádem nebo
s Evropskou unií?“ Nemá času ale nazbyt, protože projekt dvourychlostní EU
se začne zřejmě rozjíždět nedlouho po německých volbách.
ČRo Plus, 23.8.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>