Prezident Miloš Zeman trvá na tom, že pokud
hnutí ANO zvítězí ve volbách, jmenuje premiérem Andreje Babiše, i když ho
Poslanecká sněmovna vydala k trestnímu stíhání. O vině prý rozhoduje soud.
Zvítězí-li tedy hnutí ANO ve volbách a sám
Babiš nezmění svůj současný názor, že chce být premiérem „za každou cenu“ (a tudíž
sám nepřesvědčí Zemana, že vládu by měl sestavovat někdo jiný, třeba jiný
politik ANO) je zaděláno na další politickou krizi, která může přerůst
v ústavní. Podobně jako tomu bylo hned na začátku Zemanova mandátu,
kdy nechal vládnout bez souhlasu Sněmovny svoji vládu „expertů“.
Ponechme stranou, že po volbách v roce
2013 Zeman naopak vůbec nespěchal se jmenováním šéfa vítězných sociálních
demokratů Bohuslava Sobotky premiérem. Naopak se ho snažil různými způsoby
obejít. Pokud se natolik za čtyři roky zvýšil jeho respekt k ústavním
zvyklostem, které tehdy prohlásil za „idiotské“, je to jen dobře.
Potíž je v tom, že neexistuje žádná ústavní
zvyklost, jak postupovat, když je šéf vítězné strany trestně stíhán. Pokud lze
prezidentovi cokoliv radit, měl by svoje odhodlání jmenovat takového politika
premiérem ještě pečlivě zvážit.
Představíme-li si totiž krajní případ, kdy
prezident jednoduše jmenuje trestně stíhaného Babiše premiérem, je téměř jisté,
že vypukne během Babišových snah zformovat vládu nemalá politická krize.
V podstatě všechny strany už totiž vyloučily, že by šly do vlády, kterou by vedl Babiš. O vládě s ANO bez
Babiše jsou ochotné uvažovat.
Pokud by si prezident prosadil svou, ostatní
strany by se velmi pravděpodobně snažily, aby vláda vedená trestně stíhaným
politikem nedostala důvěru PS. A pokud by prezident nechal takovou vládu
vládnout delší dobu bez důvěry, je téměř jisté, že by politická krize přerostla
v ústavní.
Česká republika nemá něco takového zapotřebí.
A ani Zeman. Pokud opravdu ještě stále vážně uvažuje o své kandidatuře na post
prezidenta, mohly by takové ústavně-politické naschvály zamávat s jeho
popularitou stejně, jako se tomu stalo během jeho ústavně-politického
experimentování v druhé polovině roku 2013 a na začátku roku 2014.
Právo, 9.9.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>