České odmítání muslimů má háček

Prezident Miloš
Zeman a jeho německý protějšek Walter Steinmeier se během návštěvy německého
prezidenta v Praze neshodli v otázce přijímání uprchlíků podle kvót.
Zeman po schůzce vysvětlil, že on i česká vláda jsou v odmítání kvót
jednotní a dodal, že on sám má silné pochybnosti o slučitelnosti migrantů „muslimského
typu“ s naší kulturou. I premiér Sobotka nedávno v rakouských médiích
prohlásil, že další muslimy v České republice už nechceme.

Potíží s tímto
typem prohlášení našich nejvyšších ústavních činitelů je hned několik.  Především matou veřejnost tím, že volně
směšují pojmy migrant a uprchlík. Migrant je člověk, který nemá na pobyt
v jiné zemi automaticky právní nárok, důvody jeho migrace jsou obvykle
ekonomické, a v ideálním případě by měl žádat o právo usadit se v té
které zemi, ještě než do ní vkročí.

Uprchlík je člověk
prchající před útlakem, obvykle politickým či náboženským, popřípadě před
válečnými konflikty.  Zacházení
s uprchlíky je dosti přesně regulováno mezinárodním právem. O azyl by měl
uprchlík žádat v první bezpečné zemi, a pokud tak neučiní, může být jinou
bezpečnou zemí, kam prošel přes jiné, do první bezpečné země vrácen.

Evropská unie tento
princip pro své území částečně modifikovala, když na podzim roku 2015
v reakci na uprchlickou krizi odhlasovala na zasedání ministrů vnitra, že
si členské státy jednorázově rozdělí 
podle kvót více než sto tisíc uprchlíků, kteří se nahromadili v Itálii a
Řecku. Řeč byla o lidech žádajících o mezinárodní ochranu, přičemž EU
samozřejmě nikterak nezmínila, že by snad jednotlivé země mohly odmítat
uprchlíky muslimské víry.

Zmínit něco takového
nemohla už jen proto, že mezinárodní právo nerozlišuje lidi žádající o
mezinárodní ochranu podle jejich rasy, náboženství a podobně. Když tedy čeští
činitelé prohlašují, že Česká republika nechce přijímat muslimy, ocitají se na
tenkém ledě. Nejenže nerespektují mezinárodní právo, ale také problematizují
vlastní ústavu, která zaručuje svobodu vyznání. A islám je u nás jedním
z oficiálně uznaných náboženství.

Pokud by naši
nejvyšší politici jasně zdůraznili, že když jsou proti přijímání dalších
muslimů, mají tím na mysli pouze ekonomické migranty, bylo možné argumentovat,
že každá země má právo si svobodně rozhodnout, jakým ekonomickým migrantům
povolí na svém území pobyt. Jakkoliv i pak ještě stále zbývá vysvětlit, proč se
země rozhodla diskriminovat žadatele, jejichž náboženství je v České
republice oficiálně povoleno, nebo proč na tu či onu pozici na pracovním trhu,
kterou chce nabídnout cizincům, případně odmítne kvalifikovaného pracovníka jenom
proto, že je muslimského vyznání.

Politici budou
obecně argumentovat zejména kulturními odlišnostmi nebo nedostatkem pracovních dovedností.
A bylo by těžké dokazovat že tímto selektivním přístupem k řízené migraci
porušují právo, pokud nebudou explicitně diskriminovat žadatele jen kvůli
jejich náboženství.

Když ale čeští
politici volně směšují ekonomické migranty s uprchlíky, kteří jsou muslimského
vyznání, tak jak to činí prezident a premiér, máme problém, jehož závažnost
v očích našich partnerů v Evropské unii přesahuje dokonce i opakované
odmítání uprchlických kvót, jejichž platnost potvrdil svým rozhodnutím nedávno
i Evropský soudní dvůr.

Jinými slovy, kdyby
se čeští politici drželi rasově a nábožensky neutrálních prohlášení,
v nichž zdůrazňují, že mají politický problém se systémem kvót, bylo by
vše v pořádku. Když ale Česká republika nejen odmítla vládním usnesením
platné evropské rozhodnutí o kvótách plnit, a navíc český premiér a prezident
svým západním partnerům vykládají, že specificky nechceme přijímat žádné
muslimy (bez toho, že by alespoň pečlivě rozlišovali mezi ekonomickými migranty
a uprchlíky), nemůžeme se divit, že se na naši zemi dívá evropský Západ stále
více skrze prsty.

ČRo Plus, 13.9.2017

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..