Skončená poslední schůze Poslanecké sněmovny,
než z voleb vzejde nová, je vhodnou příležitostí k bilancování. Média nám
jistě připomenou, kolik zákonů Sněmovna přijala, kolik přijmout nestihla. Nebo
kolik času který poslanec opravdu strávil prací ve Sněmovně a další „“trivia“.
V tomto bilancování by ale nemělo
uniknout to podstatné. Na rozdíl od některých okolních zemí se česká PS ještě
pořád chovala jako demokratické těleso.
Opozice si samozřejmě stěžuje, že se nedostalo na projednání některých jejích
zákonů. Viděli jsme i obstrukce a snahy zvrátit přijetí některých zákonů
žalobami u Ústavního soudu.
Senát některé legislativní normy schválené PS vracel
s návrhy na změny, nebo je přímo odmítl. Několikrát svoje veto využil několikrát i prezident. Ve
většině případů je PS přehlasovala, ale několikrát, zejména v případě
Senátu, také nikoliv.
To vše ale k fungující demokracii, jejímž
je parlament důležitým jevištěm, patří.
Horší by bylo, kdyby se v PS pracovalo tak, že vládní většina bez velké
diskuze nejen válcuje opozici, ale mění i některá ze základních pravidel
demokratické hry.
I u nás máme politiky, kterým by se takové prý
„efektivní“ vládnutí silou líbilo. Lídr hnutí ANO Andrej Babiš kupříkladu míní,
že v českém parlamentu se zbytečně „žvaní.“ Senát by nejraději zrušil,
Sněmovnu „zkrouhl“ na nějakých sto poslanců. Debaty by výrazně omezil.
Což o to, práce parlamentu by jistě šlo
zefektivnit a také více odclonit od různých nás často velmi silných
lobbistických tlaků. Kupříkladu rozumnými úpravami toho, kdo a jak dlouho může
vystupovat v rozpravách, nebo zrušením praxe, v níž pozměňovací
návrhy mohou předkládat jednotliví poslanci. Tak to funguje i leckde na západ
od nás.
Jinak ale buďme za tu živou, občas chaotickou
„žvanírnu“ vděční. Dokonce i když zvedáme obočí nad některými opravdu
„pitomými“ výstupy mnohých poslanců, měli bychom ocenit, že se vůbec mohou
odehrávat. Je to i obraz naší společnosti. Horší by bylo, kdyby Sněmovna jen
razítkovala vůli vítězů voleb, kteří se bez diskuze cítí povoláni vnutit zbytku
společnosti svoje představy o tom, co je správné.
Právo, 18.9.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>