Prezident Miloš Zeman vloni veřejně jásal nad zvolením
Donalda Trumpa prezidentem USA. Cítil se být dokonce jeho českou verzí, což
skutečnému Trumpovi také hned iniciativně sdělil během jejich památné první a
zatím jediné telefonické rozmluvy, při níž prý dostal pozvání do Bílého domu.
Zdálo se, že je to láska na první pohled. Z obou stran.
Jenže Trump dal nakonec Zemanovi košem. Nic nepomohlo téměř
nadlidské úsilí šéfa zahraničního odboru prezidentské kanceláře a později
velvyslance v USA Hynka Kmoníčka, aby návštěvu dojednal, ba dokonce ani zapojení známé americké
lobbistické firmy, která uváděla v oficiálním americkém registru lobbistů
jako svůj kontakt prezidentova poradce Martina Nejedlého.
Hrad okolo celé záležitosti mlžil. Postupem času přestalo
být jasné, zda šlo o skutečně pozvání do Bílého domu nebo snad jen o pouhou
zmínku Trumpa, že by se někde mohli se Zemanem krátce sejít, což si český
prezident možná špatně vyložil. Je též možné, že se on i jeho úřad rozhodli
vykládat nabídku k neformální schůzce účelově poněkud jinak.
Prvních několik měsíců roku 2017 tak lomcovala českou
politikou horečka. Pojede Zeman za Trumpem, či nepojede? Pak se ale ukázalo, že Trump nemá čas ani na
kratičké setkání na okraj summitu NATO, za což ho český prezident „potrestal“ tím,
že ani nešel na jeho projev. Později odmítl jet na setkání středoevropských
lídrů s Trumpem ve Varšavě, a poslal místo sebe předsedu Sněmovny Jana
Hamáčka.
Jakási naděje, že by se snad v bezcitném Trumpovi
mohlo probudit svědomí, zableskla, když Hrad zveřejnil zprávu, že Zeman údajně
dostal od Trumpa omluvný dopis. Těžko říct, co v něm přesně bylo, protože
Hrad ho odmítl zveřejnit. Jisté ale je, že žádný nový termín pro našeho pana
prezidenta se nenašel.
Nakonec to odnesl i Kmoníček, kterého prezident nezařadil
do svého doprovodu během své cesty na Valné shromáždění OSN. Důvod naznačil ve
svém projevu k českým velvyslancům na konci srpna, kde prohlásil, že
někteří velvyslanci se věnují vlastní mediální prezentaci víc než tvrdé práci
za zájmy své země.
Zemanovo jediné setkání s Trumpem se tak zatím
odehrálo v podobě společné fotky během Valného shromáždění. Je na ní
široce se usmívající Trump a jeho ztepilá manželka, a vedle nich ne úplně
zdravě vypadající Zeman, opírající se o svoji pověstnou hůl, která se
v květnu octila v centru české vládní krize.
Český prezident má ze své cesty do USA ještě jednu pěknou
fotku. Na té je pro změnu s bývalou manželkou Trumpa Ivanou. Nic, co by
autor tohoto komentáře mohl k tomuto setkání, jeho politické symbolice a
k jeho fotografickému zvěčnění napsat, nemůže překonat většinu sžíravých komentářů
na sociálních sítích.
Zeman nechal naštěstí při fotografování s Trumpem
svojí hůl na pokoji a svoji frustraci si
vylil až před českými novináři. Těm sdělil, že Trump ve svém projevu v OSN
známkoval ostatní země jako nějaké žáky z pozice učitele, zatímco ve
skutečnosti by se státy k sobě měly chovat jako učitelé, kteří se jeden od
druhého učí.
Zdá se, že jedna velká politická „love story“ je
z důvodů neopětované lásky u konce. Už si asi neužijeme ani bojovných
tweetů Jiřího Ovčáčka, který se dlouho choval jako Trumpův detašovaný mluvčí.
Ba je možné, že se dočkáme i přehodnocení slavného prohlášení, že
s Trumpem vyhrál i Institut Václava Klause. Vždyť Zemanův opozičně smluvní
partner mu nejen zatím vždy přispěchal na pomoc, ale i on musí být
z Trumpa stále více na rozpacích.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin-top:0cm;
margin-right:0cm;
margin-bottom:8.0pt;
margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:11.0pt;
mso-ansi-font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoPapDefault
{mso-style-type:export-only;
margin-bottom:8.0pt;
line-height:107%;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Ti z nás, kdo od počátku varují, že Trump je
nebezpečná neřízená střela a infantilní egomaniak, by se mohli spokojeně usmívat,
že na to konečně možná přišel i český prezident. Až na to, že ponížení, které
se dostalo Zemanovi, je i ponížením naší země. A bohužel není z větší míry
dílem Trumpa (pro toho je Zeman zcela po zásluze nevýznamným hráčem), ale
výsledkem Zemanova vlastního velikášství.
Novinky, 22.9.2017