Ačkoliv politické strany nabízejí před volbami
do Poslanecké sněmovny stejně jako v minulosti řadu konkrétních ekonomických,
sociálních a bezpečnostních slibů, jejím skutečným hlavním tématem je Andrej Babiš. Tradiční strany, ne zcela
neoprávněně, varují, že výhra Babiše je nebezpečím pro demokracii.
Babiš zase mobilizuje veřejnost vlastními
„osudovými“ varováními. Jeho případná výhra je prý poslední šancí, jak porazit „obludnou korupční hydru“, která údajně
dál dusí naší zemi v podání tradičních stran. Ty se Babiše prý bojí tolik, že se ho snaží
zbavit i s pomocí účelového trestního stíhání.
Ideový střet mezi levicí a pravicí se z české politiky v této
kampani téměř vytratil. Vedle Babišova strašení obludnou korupcí nebo varováními tradičních stran před Babišem její
tón udávají i další formy strašení. Tato sázka politiků na vyvolávání úzkosti a
následných slibů, že právě oni vyřeší její příčiny, je přitom dosti podivný jev
v relativně dobře prosperující zemi, která by si mohla dovolit zdravé
sebevědomí.
Zdá se prostě, že čeští politici během migrační
krize před pár lety i následných teroristických útoků v západní Evropě zjistili,
že populistický obchod se strachem nejen zabírá lépe, ale stojí i mnohem méně
práce, než boj za konstruktivní program. Úspěšně děsit veřejnost se ukázalo být poměrně
snadné, a příliš přitom nezáleží dokonce ani na tom, jak moc jsou takové hrozby
u nás reálné.
Na seznamu „hrozeb“ se tak v podání
některých stran ocitla dokonce i Evropská unie, která nám prý jen nutí
nesmyslné směrnice a vydírá nás.
Jakousi hrozbou je pro většinu stran i přijetí
eura. Mohli bychom se tak prý stát finančně odpovědnými za problémy jiných zemí
a ztratili další kus suverenity.
Český volič se tak před těmito volbami octnul v učiněném
minovém poli virtuálních, reálných i méně reálných hrozeb. Volby, zdá se,
rozhodne to, čeho se voliči nejvíc bojí, spíše než to, co by chtěli pro svoji
zemi v podobě pozitivní vize. Netřeba zdůrazňovat, že nejúspěšnější strany
budu mít těžkou práci, až budou z této pavučiny strachu muset utkat po
volbách pozitivní vládní program.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Právo, 29.9.2017