nešťastné, že den české státnosti, který se
již několik let slaví v den výročí úmrtí svatého Václava, zatím našel
svoje nejviditelnější a nejslyšitelnější vyjádření v podobě národní pouti
do Staré Boleslavi. Hlavním řečníkem v tento den tak není jeden z nejvyšších
státních představitelů, ale katolický
kardinál.
Svátek je sice spojen s postavou katolického
světce, ale už název státního svátku napovídá, že oslavám by měla dominovat nikoliv
katolická interpretace svátku, ale idea a historie české státnosti. A Václav je
připomínán nejen jako symbol rozmachu křesťanství u nás, ale právě také rodící
se české státnosti.
Je samozřejmě v pořádku, že křesťanská
dimenze Václavova působení je připomínána i v podobě katolické pouti. Není
ale jasné, proč politici připouštějí, aby v podobě této pouti v režii
katolické církve vrcholily i oslavy české státnosti, a hlavní slovo tak měl
katolický kardinál.
Český stát patří všem, není to vlastnictví
jedné církve. Je-li přitom kardinál a
primas český v jedné osobě zároveň dogmatickým politickým i katolickým
konzervativcem, oslovují jeho projevy tak nanejvýš stejně smýšlející skupiny
v církvi a v nenáboženských částech veřejnosti.
Ukázal to i tentokrát. Ač je představitelem
jen jedné náboženské menšiny, pasoval se do role mluvčího prý „umlčované
většiny“, která se ve volbách musí prosadit proti „rozmarům menšin.“ Konkrétně
pak byla řeč třeba o „zhoubě genderových teorií“.
Zdá se, že svátky, během nichž se nějak
připomíná česká státnost, zatím moc slavit neumíme. Prezidenti si do značné
míry zprivatizovali oslavy 28. října, kdy jsou vrcholem programu s nikým
nekonzultované, často politicky účelové projevy hlavy států a udělování
státních vyznamenání podle subjektivního klíče v režii prezidenta.
Den české státnosti si pro změnu stát nechal
vyvlastnit katolickou církví, která u nás nejenže nereprezentuje většinu
společnosti, ale je také o poznání konzervativnější než většina společnosti.
Není přitom známo, že „den české státnosti“ byl spolu s obrovitým majetkem
předmětem církevních restitucí.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Právo, 30.9.2017