Na evropském
kontinentu jsme byli v nedávné minulosti svědky tří referend o odtržení
některých regiónů od států, jejichž součástí dosud byly. I když zdánlivě
všechna usilovala o stejnou věc, byla legalita i legitimita každého
z těchto referend dosti odlišná.
Začněme tím nejméně
problematickým—tedy referendem ve Skotsku o odtržení od Velké Británie.
Podmínky konání tohoto referenda byly předem jasně dojednány mezi skotskou
politickou reprezentací a Londýnem. Pomohla i skutečnost, že Velká Británie
nemá psanou ústavu, a že vznikla jako
unie Anglie, Walesu a Skotska.
I tak mohl Londýn
obstruovat, protože konání skotského referenda muselo být schváleno britskou
politickou reprezentací. Tím, že Londýn na skotské referendum demokraticky
přistoupil, nejenže upustil páru z kotle nacionalistických vášní ve
Skotsku, ale vyhnul se i konfliktu mezi legalitou a legitimností referenda,
s nímž se nyní potýká Španělsko.
Tam si počíná Madrid
ve vztahu ke Katalánsku mnohem rigidněji. Španělská ústava v podstatě
odtržení znemožňuje a Katalánsko nemá politickou sílu tuto ústavu změnit. Jeho
politická reprezentace mohla, stejně jako se to už v minulosti stalo, vyhlásit
referendum o nezávislosti jako nezávazné, aby pak v případě většinově
projevené vůle po nezávislosti mohla argumentovat, že snahy o odtržení možná
nejsou sice legální podle rigidní španělské ústavy, ale jsou legitimní.
To, že se nakonec
odhodlala k referendu, které mělo v případě většinového souhlasu
s odtržením automaticky vést k vyhlášení nezávislosti, rozpor se
španělskou ústavou samozřejmě zbytečně vyhrotila. I tak ale Madrid mohl takové
referendum nechat v klidu proběhnout jako jakýsi průzkum skutečných nálad
mezi Katalánci s tím, že případné vyhlášení nezávislosti na základě
referenda nemůže podle platné ústavy respektovat. Tím, že se pokusil silou
hlasování zmařit, jen zbytečně podtrhl, že Katalánci jsou se svými snahami o
nezávislost v de facto neřešitelné situaci, a že ne všechnu vinu lze připisovat
jen jim.
Názory některých
komentátorů a evropských politiků, že by Madrid měl brát na možnou legitimitu
katalánských požadavků ohledy, jakkoliv nejsou podle současné španělské ústavy
legální, povzbudil některé české příznivce ruské anexe Krymu Ruskem. Ti tvrdí,
že i referendum o nezávislosti Krymu na Ukrajině lze nahlížet podobnou optikou jako
separatistické snahy Katalánců.
Tato argumentace je
zcela zavádějící. Referendum na Krymu bylo zorganizováno teprve po okupaci
tohoto regiónu státem, k němuž se pak región—údajně na základě svobodného referenda—připojil.
Je sice pravděpodobné, že by i ve skutečně svobodném referendu většina obyvatel
Krymu hlasovala pro odtržení a následné připojení k Rusku, ale hlasování
před hlavněmi pušek okupační mocnosti, která už region de facto anektovala,
činí z jakéhokoliv referenda jen nedemokratickou frašku a jeho výsledky činí
nejen nelegálními, ale i nelegitimními.
Kdyby se Krym pokusil
o vlastní referendum v rámci Ukrajiny, jemuž by se snažil Kyjev nedemokraticky
bránit, mohli bychom snad o nějaké podobnosti s katalánským referendem
mluvit. I když i pak by zde byl zásadní rozdíl v tom, že Katalánsko se
nepokouší připojit k sousednímu mocnému nedemokratickému státu, který by
obdobně jako kdysi hitlerovské Německo v případě snah Sudet odtrhnout se
Československa odtržení všemožně podporoval. Jinými slovy: pokud chceme o
separatistických snahách v dnešní Evropě vést seriózní diskuzi, bylo by
třeba brát rozdíly mezi jejich jednotlivými projevy v úvahu.
ČRo Plus, 11.10.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>