Česká politika po přesvědčivém vítězství hnutí
ANO Andreje Babiše a rozdrobení zbytku sněmovního spektra postrádá téměř
jakékoliv ideové ukotvení. Jejím středem není, jak tomu bývalo, vítězná strana,
která by na pravolevé ose nabízela srozumitelný soubor představ o tom, jak a
kam českou společnost vést.
Ocitli jsme se v říši čisté politické
postmoderny, v níž zhroucení hodnotových hierarchií vystřídal supermarket
idejí. V jeho středu stojí nikoliv politik či strana v tradičním
smyslu, ale anti-politický prodavač. Ten nám nabízí tu sny, které prý sní, když
zrovna spí; tu
zase okamžité, často obsahově protichůdné nápady, které se mu rodí v hlavě
v reakci na politický vývoj.
Jeho pružné hnutí může teoreticky vytvořit
koalici s kýmkoliv. O všem v něm rozhoduje jeho šéf a majitel. Ty
strany, jimž nevadí Babišovo obvinění v
kauze Čapí hnízdo do té míry, že s vládou, kterou by vedl on sám,
nechtějí mít nic společného, mu místo diskuze nad programy předávají jen eklektické
seznamy požadavků, které má prý splnit, pokud mají jeho vládu podpořit.
Lepidlem příští spolupráce tak může být třeba prosazení
obecného referenda, nebo zdanění finančních náhrad církvím, nebo zmírnění
elektronické evidence tržeb. Jedno je jisté: bude-li nakonec nějaká koalice,
nebude ji tmelit průnik idejí, ale jen hokynářská dohoda.
Jelikož středobodem všeho je jediná osoba,
kterou je nemožné hodnotově zařadit, je těžké říct, jak se bude příští vláda
chovat. Před volbami se kupříkladu zdálo, že Babiš bude protievropský, teď
rozhlašuje, že je naopak velmi proevropský. Nevíme ani, zda jeho vláda bude
nakonec spíše pravicová, nebo spíše levicová.
Téměř jedinou jistotou tak je, že vítězstvím
Babiše končí dědictví opoziční smlouvy, které negativně ovlivňovalo českou
politiku 20 let. A pokud by v prezidentských volbách nezvítězil Miloš
Zeman, budou rozprášeny i poslední zbytky aranžmá, které dalo vyrůst českému kmotrovskému
systému.
Bohužel se ale nezdá, že místo toho nastupuje něco
transparentnějšího. Rodí se nám sice před očima nový,
„ne-opozičně-smluvní“ politický řád, ale
jeho zárodky nevypadají o nic standardněji, než to, co se Babišovým vítězstvím
zhroutilo.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Právo, 15.11.2017