Téměř všichni zahraniční novináři, kteří se
v posledních týdnech sjížděli do Prahy, aby napsali o politické situaci u
nás, položili nakonec obligátní otázku: Vznikne mezi Českou republikou a
Evropskou unií pod vedením Andreje Babiše stejný příkop, jaký vidíme ve
vztazích mezi Unii a Polskem i Maďarskem?
Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Babiš
není uhněten ze stejného ideologického či prvoplánově nacionalistického těsta
jako Jaroslaw Kaczynski v Polsku nebo Viktor Orbán v Maďarsku. Firmy
jeho podnikatelského impéria, které dočasně vložil do svěřeneckého fondu,
podnikají i v několika zemích západní Evropy. A i kvůli skutečnosti, že nemalá
část jeho podnikání se týká zemědělství, profituje Agrofert, který Babiš, pracně
léta budoval, i z nemalých evropských dotací.
Během volební kampaně byla Babišova rétorika
spíše euroskeptická. Unii kritizoval zejména kvůli její migrační politice, ale
také kvůli tomu, jakým způsobem probíhala jednání ministrů financí. Opakovaně
odmítl zavedení eura u nás v dohledné době, protože by se prý Česká
republika stala spoluzodpovědnou za případné další finanční problémy jižního
křídla eurozóny.
To vše bude ale muset znovu promyslet. Den po
jmenování jeho menšinové vlády má vyrazit na summit Evropské rady. Podle zpráv
v médiích se tam prý hodlá uvést jako tvrdý kritik evropské migrační
politiky. „Upozorním, že pokud chceme mluvit o reformě Evropské unie, tak
musíme mluvit o reformě imigrační politiky,“ řekl Babiš.
Takové plány se ale jeví spíše jako
pokračování domácí volební kampaně, než jako užitečný příspěvek do evropské
diskuze. Vystoupí-li s tvrdou kritikou evropské migrační politiky, aniž by
nabídl taková řešení, která západní politiky ještě nenapadla, a která se tudíž
už tak či onak neuskutečňují, bude jen za dalšího visegrádského křiklouna, kterých
má evropský západ bohužel už plné zuby.
Doufejme tedy, že se Babiš před summitem
kupříkladu důkladně seznámí s návrhem na novou evropskou azylovou
politiku, kterou schválil Evropský parlament, a která obsahuje nejen návrhy na
omezení migrace, ale také na pan-unijní sdílení břemene azylových řízení
s těmi migranty, kteří se do Evropy přeci jen dostanou. Pokud nový český
premiér bude argumentovat pouze potřebou ještě více utěsnit vnější hranice EU a
nelegální migranty vracet tam, odkud přišli bez toho, že by zbytku EU nabídl
alespoň nějakou formu solidarity v péči o uprchlíky, kteří v Evropě
už jsou, bude automaticky zařazen k Orbánovi a Kaczynskému.
To samé platí o jeho případných reakcích na
reformy Evropské unie, zejména eurozóny, které Evropská komise—inspirována
částečně návrhy francouzského prezidenta Macrona—v těchto dnech předkládá.
Babiš se během volební kampaně do Macrona i jeho návrhů několikrát ostře pustil
a nešetřil ani německou kancléřku Merkelovou. Pokud v tom bude pokračovat i
jako premiér, dozajista nevytvoří pro Českou republiku dobrou výchozí pozici
pro složitá jednání o evropských reformách.
Babiš je přitom zranitelnější než Kaczynski
nebo Orbán, protože jeho politická legitimita není, jako v jejich případě,
odvozena od prvoplánového nacionalismu, který může i případné negativní
ekonomické dopady euroskeptické politiky zúročit ve svůj prospěch, ale na
slibech ekonomické prosperity a modernizace země. A na vztazích s EU, jak
už bylo řečeno, závisí do jisté míry i jeho podnikání.
Měl by tedy v roli premiéra ve vztahu
k EU opatrně našlapovat a nabídnout přívětivější tvář než polští a maďarští politici, spíše než pokračovat ve
své předvolební rétorice, která i ve vztahu k EU občas připomínala slona
v porcelánu. Evropští lídři jsou jiná liga, než domácí političtí oponenti,
které hravě vyřídil. A v podobě evropských dotací i plánů na vytvoření
dvourychlostní Unie mají v rukou nástroje, jejichž případné využití může
Českou republiku nejen dost bolet, ale také vykolejit Babišovy plány na ekonomickou modernizaci země.
ČRo Plus, 6.12.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>