Nový český premiér Andrej Babiš, zdá se, velmi
stojí o to, aby byl vnímán jako reformátor, který dokáže Českou republiku
zmodernizovat. Na domácí scéně to ovšem nebude mít lehké, protože jeho hnutí
ANO je zatím izolované, a Babiš jen těžko bude shánět většinu pro svojí vládu.
A bude-li vládnout menšinově, bude pro změnu těžko shánět většiny pro zákony,
kterými by zemi posunul vpřed.
Babiš přitom navíc čelí obvinění v kauze Čapí
hnízdo, což je stín, který ho bude až do případného osvobozujícího soudního
rozsudku nebo odložení jeho případu orgány činnými v trestním řízení
doprovázet, i kdyby ho nová Sněmovna na rozdíl od té předchozí nevydala k
trestnímu stíhání. To mu bude doma dál nepochybně svazovat ruce.
Přesto je jedna oblast, v níž by se Babiš mohl jako reformátor svého
druhu prosadit téměř okamžitě—bez ohledu na to, jak silná bude jeho vláda. Tou
oblastí jsou zamrzlé české vztahy s Evropskou unií.
Česká republika si totiž svými opakovanými
„ne“ v reakcích na nejrůznější evropské reformy a iniciativy vytvořila ve zbytku EU pro sebe
obraz problematického člena, který je v unii jen z nedostatku jiných
alternativ. Pokud by měl opravdu vzniknout projekt dvourychlostní unie, naše
země v tomto okamžiku nepatří k adeptům na účast v tvrdém
integračním jádru.
Češi prostě neumějí v EU vyjednávat. Ani
odpor české politické reprezentace proti uprchlickým kvótám nemusel dojít až
k hrozbě žalobou na Českou republiku u Evropského soudního dvora, kdyby
byli čeští politici schopní rozlišovat mezi svými možná oprávněnými
pochybnostmi o smyslu systému kvót na jedné straně, a nutností řídit se
demokraticky přijatými rozhodnutími EU na straně druhé.
Mohli se poučit na Slovensku. To sice protestovalo
proti kvótám a snažilo se vysvětlit proč, ale zároveň neodmítlo tak radikálním způsobem
jako Česká republika nutnost řídit se rozhodnutím EU o kvótách. Česká vláda
rovnou přijala v předvolební horečce vládní usnesení, že tuto evropskou
legislativu nebude respektovat.
Ve výčtu poněkud trucovitých českých reakcí na
iniciativy Bruselu bychom mohli pokračovat. Čeští politici si ještě ani pořádně
nepřečetli navrhované znění nové evropské azylové politiky, kterou schválil
Evropský parlament, a už proti ní protestují. Nebo se pokoušeli změnami vlastní
ústavy obejít evropskou směrnici o zbraních.
Příkladem z jiného soudku je český postoj
k euru. Česká republika plní maastrichtská kritéria pro jeho přijetí, ale
čeští politici téměř unisono odmítají euro přijmout, protože to pro nás prý
není momentálně výhodné. Co na tom, že k přijetí eura jsme se zavázali
v přístupové smlouvě bez toho, že budeme okolo přijetí eura takto
chytračit.
A právě zde se nabízí Babišovi možnost, jak
takříkajíc vypálit rybník zbytku české politické scény i vůči němu skeptickému Bruselu. Kdyby zaujal
aktivnější a vstřícnější postoj plánovaným reformám EU (od azylové politiky až
po návrhy z dílny francouzského prezidenta Macrona) a oznámil, že naši zemi začne právě on
připravovat na přechod na euro, téměř okamžitě by se mu podařilo změnit svůj
obraz politika, který je rizikem pro demokracii a zemi táhne do izolace.
Se svou dosavadní schopností strhnout na svou
stranu nemalou část české veřejnosti by přitom mezi českými politiky, kteří se
svým negativismem vůči všemu evropskému zahnali do kouta, měl nejlepší šance
udělat takový překvapivý politický tah. I proto budou první Babišovy kroky
v Evropě velkou zkouškou. Jisté je, že bude-li pokračovat v evropské politice,
která žene Českou republiku do izolace, oslabí svoji pozici i doma, protože
kromě vlastních mocenských ambicí nebude mít nic, čím by se výrazně odlišil od
zbytku české politické scény.
ČRo Plus, 13.12.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>