Vyzyvatelé Miloše Zemana v boji o prezidentský úřad
mají zdánlivou nevýhodu. Značná část veřejnosti je nepodporuje pozitivně—tedy
na základě toho, jaký program nabízejí a kdo jsou. Podporuje je jako volbu
proti Zemanovi.
To při zběžném pohledu nevěští pro tyto kandidáty nic
dobrého, protože pozornost veřejnosti je a bude upřena více právě na Zemana. A
ve volebních soubojích, v nichž je jedna ze soupeřících stran vnímána jen jako
negativní vymezení té druhé, obvykle vyhrává originál. V souboji Zeman
versus „ne-Zemani“ by tedy měl mít teoreticky jasně navrch Zeman.
Jenže Zeman je natolik polarizující osobností, že mezi
jeho příznivci a jeho odpůrci téměř neexistuje „střed.“ V podstatě
neexistují voliči, které nechává lhostejnými. Méně polarizující prezident než Zeman by přitom mohl ze skupiny
„nerozhodnutých“ voličů čerpat třeba proto, že už má s výkonem funkce
zkušenosti. To, že je nerozhodnutých voličů, které by Zeman mohl ještě případně
přesvědčit, před druhým kolem volby, v
jeho případě hodně malý, může hrát do karet jeho protivníkovi.
Ne všichni z kandidujících ne-Zemanů jsou samozřejmě
stejní. Na některé by Zeman mohl v druhém kole úspěšně útočit třeba kvůli
jejich minulosti. Takového Mirka Topolánka by si Zeman v druhém kole
„uvařil“ na jeho minulých kauzách, jak hezky napsal jeden komentátor.
Na druhou stranu zejména Jiří Drahoš by mohl být pro
Zemana vážným problémem, jak ukazují i některé průzkumy. Jeho hlavní devizou by
přitom paradoxně mohlo být právě to, co na něm někteří kritizují: tedy, že prý
není dostatečně výrazný a agresivní.
Voličům, kteří budou chtít volit proti Zemanovi totiž
jejich rozhodování v případě Drahoše může usnadnit skutečnost, že nemá výrazné ostny–tedy něco, co by ho
zásadním způsobem problematizovalo. A ačkoliv se už objevily pokusy dát do
oběhu na Drahoše nějakou „špínu“, zdá se skoro jisté, že se nenajde nic, co by část
veřejnosti proti němu naladilo podobně, jako se to přihodilo v minulé
volbě Karlu Schwarzenbergovi, kterého Zeman mohl spojit s nepopulární
pravicovou vládou, životem v cizině, či se sudetoněmeckou otázkou.
Pro Zemana je hlavním rizikem skutečnost, že podle
průzkumů bude počet hlasů, který obdrží v prvním kole dost blízký jeho absolutnímu
volebnímu potenciálu. Jinými slovy:
pokud by kupříkladu dostal v prvním kole méně než 40 procent hlasů,
a v druhém proti němu stál někdo jako Drahoš, jenž tábor Zemanových
odpůrců nijak nepolarizuje, může být pro Zemana dosažení padesáti procent
problémem.
Problémem pro Zemana je i skutečnost, že žádný
z osmi „ne-Zemanů“ v prezidentském klání nemá opravdu tvrdé jádro
aktivních příznivců, kteří by v druhém kole zásadně odmítli volit jiného
kandidáta prostě proto, že jejich kandidát v prvním kole neuspěl.
V tom se bude případné druhé kolo volby tentokrát výrazně lišit od volby
v roce 2013, kdy neúspěšní kandidáti z prvního kola, jako byla Táňa
Fischerová, Jan Fischer, nebo Vladimír Franz, ale i Jiří Dienstbier, měli nejrůznější
problémy s podporou Schwarzenberga.
Zeman je samozřejmě favoritem. Do karet mu hraje zejména
to, že už je prezidentem. A nezíská-li vláda Andreje Babiše důvěru, bude viděn
v době prezidentské volby jako kotva české politické scény.
Jenže zároveň se Zeman sám vmanévroval do situace, kdy
jeho odpůrci skutečně raději dají hlas téměř komukoliv z většiny dalších
kandidátů, hlavně když to nebude Zeman. A jeho problémem je i jeho viditelná
fyzická zchátralost, která může i nemálo jeho příznivců vést k pochybám,
zda je schopen případný další mandát zvládnout.
Novinky, 15.12.2017