Změní se v roce 2018 Evropská unie?

V české politice i v některých komentátorských kruzích zavládla po
posledním summitu Evropské unie úleva. Ambiciózní návrhy francouzského
prezidenta Emmanuela Macrona na zásadní reformu eurozóny, jakož i na další
změny, které by de facto mohly stvořit dvourychlostní unii, zůstaly zatím
nevyslyšeny. Nedošlo také k dohodě na podobě nové azylové politiky, která
počítá s tím, že by se v jistých situacích spustil systém přidělování
žadatelů o azyl do různých zemí EU podlé kvót.

Summit odsouhlasil jen menší změny ve fungování eurozóny a rozhodnutí o
podobě azylové politiky bylo odloženo na červen. Pro Českou republiku, která
tvrdě odmítá jakékoliv kvóty a má důvody se  obávat, že hlubší integrace eurozóny by ji
vytlačila coby zemi  bez eura na
evropksou periférii, to byly zdánlivě dobré zprávy.

Jenže bychom se výsledkem summitu neměli nechat ukolébat. K žádným
větším reformním krokům na něm nedošlo nikoliv proto, že má vůči nim většina
zemí trvalý a zásadní odpor, ale proto, že se čeká na novou německou vládu. A
ta s největší pravděpodobností na začátku tohoto roku vznikne. Navíc
v podobě, která je pro zásadní změny v unii příznivá, protože německá
sociální demokracie, která nakonec nejspíš utvoří s křesťanskými demokraty
Angely Merkelové opět vedlou koalici, žádá pod vedením Martina Schulze poměrně
radikální změny ve fungování EU.

Schulz dokonce na sjzedu svojí strany mluvil o potřebě napsat novou evropskou
ústavu a vytvořit evropskou federaci, třeba i za cenu změnšení EU o ty státy,
které v takové federaci nebudou chtít být. Až tak daleko případná dohoda
mezi Schulzem a Markelovou samozřejmě nakonec nepůjde, ale Schulz nastavil
svoji vyjednávací pozici tak vysoko, že i konečný kompromis o podobě evropských
reforem půjde nejspíš dál, než by byly jen kosmetické změny.

Tento kompromis německé velké koalice pak nejspíš podstoupí další změny v konfrontaci
s ambiciózními plány Macrona. Bylo by naivní si myslet, že Macron svoji
vizi zásadních změn jen tak obětuje. Chce se do politické historie zapsat jako
reformátor, navíc je v poměrně silné pozici poté, co se mu podařilo
prosadit i některé zásadní reformy doma. Výslekem oživené neměcko-francouzské
spolupráce může tak být poměrně brzo diskuze o mnohem zásadnějších změnách
v EU, než byly ty, které odsouhlasil poslední summit.

Čeští politici by si měli tohoto vývoje pečlivě všímat a reagovat na něj.
Důležitý je zejména fakt, že na západě EU, včetně Německa a Francie, sílí
hlasy, že když reformy nepůjde prosadit jednomyslnou shodou, lze uvažovat o
obětování těch zemí, které zásadní změny brzdí. Takového výsledku přitom lze
dosáhnout nikoliv jen radikální a málo schůdnou cestou, kterou navrh
Schulz—tedy napsáním nové evropské ústavy, kterou by se ve zmenšené, ale více
integrované unii řídily ty státy, které ji schválí, zatímco ty ostatní by
zůstay mimo.

Lze toho dosáhnout i s využitím již existujícího mechanismu posílené
spolupráce skupiny zemí. Jak to funguje, unie nedávno předvedla, když se
většina zemí rozhodla spolupracovat na projektu společné evropské obrany,
zatímco některé zůstaly mimo. Tento mechanismus může být nakonec využit i při
prosazení společné azylové politiky, pokud ji budou některé země, včetně České
republiky, kvůli kvótám blokovat.

Nemělo by nám uniknout, že případné rozdělení EU na spolupracujcící a
nespolupracují země v určitých oblastech, nebude bez následků. Pokud by
většina zemí kupříkladu přijala společnou azylovou politiku, těžko mohou ty
země, které se projektu neúčastní, zůstat součástí schengenského prostoru,
v němž fuguje volný přeshraniční pohyb osob. Což by samozřejmě mělo pro
takové země  dalekosáhlé ekonomické
dopady.

Zda se právě takový scénář evropského vývoje nakonec uskuteční, samozřejmě
není jisté. Jisté ale je, že ve světle všech návrhů na zásadní změny, které už leží
na stole, a z nichž řada pochází z dílny německo-francouzského
tandemu, nakonec dojde v EU po ustavení nové německé vlády k mnohem
zásadnějším změnám než k těm, které schválil prosincový summit,
paralyzovaný prozatimním německým bezvládím. Čeští politici by s tím měli
počítat.

ČRo Plus, 9.1.2018 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..