V roce 2013, po
zvolení Miloše Zemana prezidentem v historicky první přímé volbě, převážil mezi
českými politology i komentátory názor, že zavedení přímé volby byl omyl. Přímo
volený prezident je prý v parlamentní demokracii nesystémový jev. Připočteme-li
k tomu českou politickou kulturu, v níž i nepřímo zvolení prezidenti
měli tendence překračovat meze ústavy, máme prý zaděláno na vážné problémy.
Mnohé činy prvního
přímo zvoleného prezidenta obavy ze zavedení přímé volby u nás potvrzovaly.
Občasné obcházení ducha ústavy prezident opíral o svůj mandát „od lidu“, a mnozí mu dávali za pravdu. Je prý logické, že
se snaží vůči vládě i Sněmovně hrát silnější roli.
Ve vlně kritiky přímé
volby ale zmizely i některá její zřejmá pozitiva, jako byla velká aktivizace
společnosti během volební kampaně. Ba co víc, někteří kritici tvrdili, že i
tato aktivizace společnost před druhým kolem jen zbytečně polarizovala, což nás
provází dodnes.
Současné dění ale
některé z těchto výtek relativizuje. I nyní vidíme velkou aktivizaci
společnosti. A i když je před druhým kolem společnost opět polarizovaná, zároveň
výsledky prvního kola do jisté míry relativizují některé šablony, podle kterých
se dle politologů a sociologů společnost dělila v minulých pěti letech. Je
to tedy cosi jako užitečná sonda do duše české společnosti.
Dosavadní průběh
přímé volby také ukázal překvapující míru slušnosti ve vztazích mezi kandidáty,
což se samozřejmě může ještě před druhým kolem ještě změnit. Pokud se to stane,
měli bychom ale brát v potaz, co by se nyní dělo, kdybychom měli volbu
nepřímou, tedy parlamentem.
Ve světle rozložení
sil po podzimních volbách do Sněmovny, přinejmenším ve Sněmovně, by již bylo ve
světle spojenectví současného prezidenta s Andrejem Babišem (a podpory pro
něj ze strana komunistů, Svobody a přímé demokracie i větší části sociální
demokracie) de facto rozhodnuto o výsledku a občané by to toho neměli co
mluvit. Jistou překážkou by byl v prvních kolech volby pouze Senát, který by se
ocitnul pod brutálním tlakem.
Jinými slovy: nebyl
by to zase jednou pěkný pohled a občané by mohli celému tomuto představení jen
přihlížet. Navíc nevíme, zda by nepřímo zvolený prezident neměl tendence
obcházet ústavu úplně stejně jako ten zvolený přímo. Jinými slovy: nevíme, do
jaké míry chování první prezidentů po roce 1989 souviselo s nevyspělou
politickou kulturou a do jaké míry se způsobem jejich zvolení.
Ať už
druhá přímá volba dopadne jakkoliv, je dobře, že jsme ušetření bezmoci, kterou
jsme zažívali při sledování politických obchodů mezi stranami při nepřímé
volbě. Navíc není vyloučeno, že příští prezidenti budou mít mnohem menší apetit
využívat svůj mandát z přímé volby k rozdělování společnosti a k hrátkám
s ústavou.
ČRo Plus, 18.1.2018
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>