<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-520092929 1073786111 9 0 415 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin-top:0cm;
margin-right:0cm;
margin-bottom:8.0pt;
margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:11.0pt;
mso-ansi-font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoPapDefault
{mso-style-type:export-only;
margin-bottom:8.0pt;
line-height:107%;}
@page WordSection1
{size:595.45pt 841.7pt;
margin:72.0pt 72.0pt 72.0pt 72.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Česká politická
historie po roce 1989 je plná náhrobků se jmény návrhů ústavních změn, včetně
těch na zavedení referenda. Důvodem jejich vysoké úmrtnosti je skutečnost, že
se rodí vesměs v jednotlivých stranických sekretariátech. Strany je pak
často předkládají jako svoje vlastní sólo akce.
I nyní chce po
proběhlých volbách hned několik politických stran zavádět do našeho systému
prvky přímé demokracie. Zákon o obecném referendu má být tmelem spolupráce
hnutí ANO, komunistů a Okamurovy SPD, ač všechny tři strany zatím mají o
takovém zákonu dost odlišné představy.
Piráti by pro změnu
chtěli zavést svoji vlastní verzi referend, včetně možnosti plebiscitu o
odvolání prezidenta a dalších přímo volených politiků. Přijetí zákona o obecném
referendu dlouhodobě chce i sociální demokracie.
Jenže nakonec žádný
takový zákon nejspíš opět přijat nebude. Jako už tolikrát v minulosti se
totiž debata odehrává způsobem, který ignoruje, že ústavních změn, k nimž
patří i přijetí zákona o referendu, je možné dosáhnout jen tak, že se na nich
už dopředu politici shodnou napříč politickým spektrem. Z čehož též plyne,
že takové změny musí být rozumným kompromisem, nikoliv výkřiky do tmy.
Ty v ústavním
systému, jaký má Česká republika, nestačí, ať už jsou jakkoliv hlasité, protože
na ústavních změnách se u nás musejí shodnout ústavními většinami obě komory parlamentu.
V Senátu, který
je volen jinak než Sněmovna přitom mají v současnosti většinu strany, které
v PS tvoří zdánlivě zdecimovanou opozici. Jakýkoliv návrh ústavních změn,
včetně zákona o referendu, který si mezi sebou ukuchtí strany, které sice mají
většinu v PS, ale zato menšinu v Senátu, a k ústavní většině
tedy velmi daleko, tudíž skoro jistě neprojde.
I proto je pozoruhodné,
že se strany, které nám momentálně mávají před očima návrhy na všemožné podoby
referend, nejdou alespoň zeptat senátorů, jak jejich návrhy vnímají. Anebo že rovnou neiniciují vznik komise
napříč politickým spektrem, zahrnující jak poslance, tak senátory, která by se
případně pokusila shodnout na nějakém kompromisu.
Ale možná některým
stranám o to, aby zákon o referendu prošel, vlastně ani nejde. Chtějí jen
vytvářet zdání, že se bijí za volební sliby. Když zákon neprojde, mohou
z toho koneckonců vždy vinit ty druhé.
Právo, 20.2.2018