Proč se nebude opakovat únor 1948

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Sedmdesáté  výročí komunistického převratu
v Československu se kromě poctivé historické reflexe stalo i příležitostí
pro poněkud povrchní a hlavně nepravdivé srovnávání tehdejší a dnešní situace.
Zatímco v roce 1948 se odehrál frontální útok na demokratický systém, na
jehož konci byl systém totalitní, dnes jsme spíše svědky pokusů podvazovat některé
pilíře liberální demokracie tak, aby fungovala podle představ mocných.

Teoretici definují
liberální demokracii jako systém spočívající na dvou základních pilířích: na
jedné straně jsou volební mechanismy, které umožňují pravidelné střídání vlád; na straně druhé
komplikovaný systém liberálního konstitucionalismu, který zajišťuje relativní
nezávislost řady klíčových institucí na politice, tedy na již zmíněném střídání
vlád.

V roce 2003
publikoval americký politolog Fareed Zakaria knihu Budoucnost svobody,
v níž jako první popsal relativně nový jev: vznik a fungování tzv.
neliberálních demokracií.

To jsou podle něj
systémy, které si drží formální rysy demokracie, zejména pokud jde o pravidelné
konání formálně svobodných voleb, ale zároveň oslabují nezávislost institucí
vytvořených liberálním konstitucionalismem. Kupříkladu ústavních soudů,
nejvyšších kontrolních úřadů, odpolitizované  stání správy, či veřejnoprávních médií. Občas
se takové neliberální režimy také snaží využít svojí momentální politické
převahy k přepisování ústavy nebo volebních zákonů ve prospěch stran a
hnutí, o které se opírají.

K frontálním útokům
na demokracii s příslibem nastolení úplně nového systému dnes nedochází
nejen proto, že s dvacátým stoletím skončila éra velkých utopií, ale také,
a hlavně, proto, že jakýkoliv drastický, příliš viditelný pokus vytvořit zjevně
nedemokratický systém v zemi, která demokracii už má (a je nejen
ekonomicky, ale i politicky integrovaná do společenství demokratických států), vede
k izolaci. V případě členských zemí Evropské unie, v níž je
dodržování principů právního státu a liberální demokracie podmínkou plnohodnotného
členství, pak dvojnásobně.

V zemích, kde
mají s liberální demokracií problém, jakými jsou dnes v Evropě Polsko
nebo Maďarsko, tak vidíme spíše opatrné pokusy podvázat nezávislost té či oné
instituce, než frontální útok na základy demokratického systému. Ten by totiž
mohl mít v prostředí, v němž jsou ekonomiky těchto zemí silně závislé
na ostatních, a v němž tyto země dostávají nemalé unijní dotace,
eventuálně fatální ekonomické dopady.

I politici
reprezentující země, které bychom dnes mohli popsat s pomocí Zakariových
definicí jako neliberální demokracie, musejí být tedy opatrní. Balancují
neustále na hraně toho, co jim ještě při uspokojování jejich mocenského apetitu
projde bez větších mezinárodních dopadů, a co už ne. Vědí dobře, že dokud se
v jejich zemích konají volby a existuje jistá míra mediální svobody i
nezávislosti občanské společnosti, mohl by drastický ekonomický propad,
zapříčiněný mezinárodní izolací, vést k jejich porážce.

Nejrůznější pokřivení
a omezení liberální demokracie ve jménu údajně efektivnějšího vládnutí
samozřejmě po zásluze budí odpor. Ale na rozdíl od totalitního systému, který
byl u nás nastolen v roce 1948, ponechávají neliberální demokracie prostor
pro občanskou a  politickou opozici,
jakkoliv se může její situace jevit jako bezvýchodná. Na rozdíl od
komunistického režimu, chráněného u nás mocným Sovětským svazem, mohou
neliberální režimy Viktora Orbána v Maďarsku a Jaroslawa Kaczynského
v Polsku, nebo případně neliberální režim Andreje Babiše u nás, skončit
podobně jako svého času mečiarismus na Slovensku.

Ještě pořád záleží na
občanech. Na tom, co si nechají líbit. Což bychom o režimu nastoleném v  roce 1948 říci nemohli.

ČRo Plus, 28.3.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..