<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
V analýzách současné politické situace,
v níž vláda Andreje Babiše vládne v demisi bez důvěry Poslanecké
sněmovny, ale přesto činí celou řadu závažných personálních a dalších změn, je
často opomíjen fakt, že Babišova vláda je především vládou Miloše Zemana. Tedy
vládou prezidentskou. Opomíjení této skutečnosti ztěžuje hledání vhodných
politických reakcí.
Babišova vláda existuje ve své současné podobě
pouze proto, že prezident Zeman dal Babišovi v podobě příslibu, že ho bude
jmenovat premiérem i v případě prvního neúspěšného pokusu, už dopředu
možnost vytvořit jednobarevnou menšinovou vládu, která nemusí získat důvěru
Poslanecké sněmovny. Je možné, že na tom byli oba politici dokonce dopředu
domluveni. Každopádně Babiš sestavoval první vládu zjevně s cílem důvěru
nezískat.
V kombinaci se svým původním ujišťováním, že
Babiš má na sestavení druhé vlády s případnou většinovou podporou tolik
času, kolik potřebuje, a že tedy může v demisi vládnout téměř neomezeně
dlouho, stvořil Zeman de facto obdobu svojí vlády odborníků z roku 2013.
Tedy vládu, která odvozuje svoji „důvěru“ od něj, nikoliv od Poslanecké
sněmovny, a je na něm, pokud jde o své trvání i obsah své politiky zcela
závislá.
Ústava sice nepřikazuje prezidentovi, že
v druhém pokusu musí pověřit sestavením vlády někoho jiného než politika,
který neuspěl v pokusu prvním, jisté ale je, že Zemanův bianko šek pro
Babiše zcela obchází ducha Ústavy. V tomto kontextu je zajímavé, že média
tak snadno přijala Zemanův argument, že vzhledem k volebním výsledkům, je
jeho pověření Babiše i v druhém pokusu logické.
Není. Když už by si prezident myslel, že i po
prvním neúspěšném pokusu, z něhož vyplynulo, že o vládu v čele
s trestně stíhaným šéfem z hnutí ANO ostatní strany nestojí, má ANO
vzhledem ke své drtivé výhře (a malé pravděpodobnosti, že volební aritmetika
umožní sestavit vládu bez něj) dostat znovu šanci, měl jasně požadovat, ať ANO
nominuje na premiéra jiného politika. A není-li to ochotné udělat, měl pověřit
sestavením vlády politika jiné strany—i
s rizikem, že to může vést k neúspěchu, a tudíž možná v konečném důsledku
k předčasným volbám.
Jenže Zemanovi nešlo o zdárné nebo alespoň
ústavně čisté vyřešení složité vládní hádanky. Šlo mu o vytvoření vlády, kterou
bude schopen kontrolovat. Skutečnost, že premiérem vlády v demisi, která
může vládnout velmi dlouho, je bývalý agent StB, nyní trestně stíhaný, je pro
Zemana výhodou, protože Babiše to oslabuje. Zeman by tyto okolnosti mohl
v případě neposlušnosti použít proti němu.
Zemanův tlak na sociální demokracii, aby
v druhém pokusu o sestavení vlády nakonec souhlasila s účastí ve
vládě ANO podporované komunisty, vychází ze stejných motivů. Taková menšinová vláda
by byla opět více závislá na Zemanovi než na Babišovi, protože prezidentské
strany (ČSSD po proběhlém sjezdu a KSČM, jejíž spolupráci si jede Zeman
pojistit na její sjezd) by jistě s Babišem spolupracovaly jen v rámci
mantinelů určených Zemanem.
Odvolávání ředitelů nemocnic, tlak na šéfa
Inspekce policejních sborů (GIBS), personální změny v dozorčích radách
státních podniků ve prospěch ANO, či vyhazovy ministerských náměstků, to vše se
děje nikoliv možná podle Zemanových instrukcí, ale s jeho vědomím. Je za
tuto situaci plně odpovědný, protože existenci této vlády v demisi by mohl
velmi rychle ukončit, kdyby chtěl.
Místo toho ale poskytuje ve svých televizních
vystoupeních dokonce další návody, jak otupit opozici vůči této vládě.
Kupříkladu v podobě slov o tom, jak by bylo možné zpacifikovat
veřejnoprávní televizi.
Výše řečené neznamená, že Babiš není za své
kroky odpovědný. Zemanův bianko šek jeho mocenským ambicím velmi vyhovuje. Znamená
ale, že pokud se politická opozice chce pokusit „umravnit“ přímo Babiše na
plánovaných mimořádných schůzích Sněmovny k mandátu vlády v demisi či
k Babišově tlaku na šéfa GIBS, míjí tak trochu skutečnou příčinu
současného stavu, kterou je Zeman.
Účinnější než rétorická cvičení ve Sněmovně,
která bude Babiš za přispění svých neoficiálních spojenců (SPD a KSČM)
zesměšňovat, by bylo podání příslušného počtu poslanců či senátorů
k Ústavnímu soudu, aby rozhodl, zda je prezidentův postup v souladu s Ústavou,
a jak rychle má postupovat. A aby právě ÚS (spíše než případný, skoro jistě
neúspěšný pokus o poslaneckou rezoluci) určil, jaký je mandát vlády
v demisi.
Víme, že Zeman už jednou ve světle
připravované stížnosti k Ústavnímu soudu na jeho postup (otálení se
jmenováním Sobotkovy vlády na začátku roku 2014) svůj postup změnil. Ví totiž,
že případné rozhodnutí ÚS v jeho neprospěch by mohlo dosti zásadně oslabit
jeho pozici i v očích veřejnosti už proto, že by možná oficiálně stvrdilo
(zejména pokud by se odmítl podřídit), že se pokouší o cosi, co se dá nazvat
plíživým ústavním pučem.
Deník Referendum, 1.3.2018