<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1791491579 18 0 131231 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1791491579 18 0 131231 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Když se sociální demokracie na svém sjezdu
rozhodla, že bude vyjednávat s hnutím ANO o vytvoření koalice, visely ve
vzduchu tři zásadní nezodpovězené otázky. Ta první zněla, jak se ČSSD, která
údajně nechce být ve vládě vedené trestně stíhaným Andrejem Babišem,
vypořádá se skutečností, že Babišovo hnutí ANO nemá v úmyslu v této
otázce ustoupit.
Další otázkou bylo, co strana udělá
s tzv. Bohumínským usnesením které ji zapovídá spolupráci
s komunistickou stranou na vládní úrovni. Otázka to byla relevantní proto,
že od začátku jednání s ANO bylo zřejmé, že se případná menšinová koalice
ANO a ČSSD můře opřít v podstatě jen o podporu komunistů.
Třetí otázka se týkala podpory pro případnou
koalici s ANO v samotné ČSSD. Tam totiž už v okamžiku, kdy sjezd
vyjednávání odsouhlasil, existoval k vládní spolupráci s ANO poměrně siný
odpor mezi významnými funkcionáři strany—od některých hejtmanů až po řadu
sociálně demokratických zákonodárců z oboru komor parlamentu.
Odpovědi na zmíněné otázky zatím nejsou pro
ČSSD příliš povzbudivé. Ačkoliv se vyjednávací tým vedený předsedou Janem
Hamáčkem a prvním místopředsedou Jiřím Zimolou snažil v uplynulých týdnech
vytvářet dojem, že ČSSD vyjednává velmi tvrdě a nekompromisně, bylo až příliš
zřejmé, jak moc ČSSD tahá za kratší konec provazu.
Jednání nakonec dospěla až k nutnosti
odpovědět na první ze tří zmíněných kardinálních otázek. Tedy, zda ČSSD půjde
do vlády s trestně stíhaným premiérem, ačkoliv od počátku tvrdila, že je
to problém.
ANO se v odpovědi na tuto otázku se sociálními
demokraty nijak nemazlilo. Jeho kandidátem na premiéra zůstává i v příští
vládě Babiš, a pokud se to ČSSD nelíbí, jednání o vládě mohou rovnou skončit.
Sociální demokracii po tomto políčku trvalo jen několik hodin, než oznámila, že
by do vlády vedené Babišem nakonec šla, ale pouze pod podmínkou, že by dostala
k ministerstvům, o nichž se už jednalo, navíc také buď ministerstvo financí
nebo ministerstvo vnitra.
Jinými slovy: ČSSD vzkázala veřejnosti, že otázku,
kterou sama nastolila jako zásadní, lze vyřešit mocenským obchodem. Nedá se
předpokládat, že větší část veřejnosti bude vnímat ochotu ČSSD tolerovat
v čele vlády trestě stíhaného premiéra výměnou za jedno významné
ministerstvo jako výraz principiálnosti.
Podobné tance lze sledovat v otázce bohumínského
usnesení. Strana ho bude muset na sjezdu nějakým způsobem modifikovat. Kdyby
tak učinila autonomně, bez tlaku konkrétních okolností, asi by jí to nikdo
nevyčítal. Ale v daném kontextu se bude zrušení zákazu spolupráce
s komunisty jevit veřejnosti jako obchod, který je stejně cynický jako
ochota tolerovat trestně stíhaného premiéra výměnou za další ministerstvo pro
ČSSD.
Brzy uvidíme, zda na požadavek ČSSD, že bude
tolerovat Babiše v čele vlády výměnou za další ministerstvo, ANO vůbec
přistoupí. Pokud ne, a vedení ČSSD by přesto začalo hledat nějaký další důvod,
proč jí trestně stíhaný premiér v čele vlády už nevadí, je těžké si
představit, kdo by ještě mohl brát naši nejstarší politickou stranu vážně.
Je každopádně jisté, že mocenské handly, které
si ČSSD nechala na konec vyjednávání, překryjí to, co chtěla vydávat za úspěchy
ve vyjednávání o programu vlády. Což bude komplikovat odpověď na poslední
z již zmíněných tří zásadních otázek: tedy, zda se ve straně nakonec najde
pro spolupráci s ANO podpora.
Mnozí významní politici z řad ČSSD, kteří
byli proti spolupráci s ANO už na sjezdu, budou mít totiž nyní kromě již
dříve nabídnutých argumentů, vedených z pozic hodnot, důvod též argumentovat,
že dohoda strany s ANO, pokud se ji podaří dokončit, je pro ČSSD
ponižující a nevyřeší žádný z vnitrostranických problémů. Vnitrostranické
referendum, které má případnou koalici
ANO schválit, tak nakonec může již rozhádanou stranu fatálně rozštěpit.
ČRo Plus, 28.3.2018