<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Kauza Libeňského mostu je dalším z mnoha
příkladů toho, jak česká politika nedokáže dělat zásadní rozhodnutí a
komunikovat o nich. A evidentně nezáleží na tom, zda politiku dělá tradiční
strana nebo hnutí, které ve dne v noci maká a vše prý zařídí.
Ať už si totiž myslíme o hodnotě mostu, jehož
zboření a nahrazení novým odsouhlasili pražští radní, cokoliv, kauza se začíná
vyvíjet podobně jako mnoho dalších—tedy směrem k rozhodovací paralýze.
Česko je doslova protkáno nedostavěnými
dálnicemi a dalšími infrastrukturními projekty. Řada jiných chátrá, protože
státní orgány, kraje či města nebyly schopny udělat potřebná rozhodnutí.
Důvodů je mnoho–od nevypořádaných majetkových
poměrů, až po neschopnost státu vykupovat potřebné pozemky, korupci, či prostě
strach politiků a úředníků dělat zásadnější rozhodnutí. Důvodem je ale také
skutečnost, že po pádu režimu, který se občanů
na svá rozhodnutí bourat a budovat téměř neptal, se kyvadlo přehouplo do
druhého extrému.
V něm se „odborníkem“ na daný projekt se
schopností blokovat rozhodnutí státu, krajů či municipalit může stát téměř
kdokoliv, pokud si založí občanské sdružení. Každý nový projekt je tak napaden
buď památkáři nebo ekologickými a dalšími sdruženími coby „necitlivý“. Z historie
přeci víme, že každá změna je jen k horšímu.
Politika tak zatím nebyla schopná přetavit ekonomickou
úspěšnost země, poháněnou soukromým sektorem, do přestavby zastaralé
infrastruktury a architektonicky významných děl. Leccos se daří opravit a
zvelebit, ale přibývá málo nového, odvážného. Zato toho hodně chátrá.
Když se před několika lety rozvířila debata o
stavbě knihovny navržené světoznámým architektem Janem Kaplickým, k bagrům
se chtěl přivazovat i prezident země. Projekt nakonec zašel na úbytě v souboji
komisí, úřadů, občanských sdružení i soudů.
Pokud vše půjde podle podobného mustru, i
kauza Libeňského mostu utone v záplavě neplodných diskuzí a neschopnosti
rozhodnout. Nejpravděpodobnější je, že údajně historicky cenná památka zůstane nepoužitelná
k tomu, k čemu má sloužit, tedy k dopravě, a změní se v další
politický most odnikud nikam.
Právo, 30.4.2018