Komunisté oznámili,
že nemohou tolerovat menšinovou vládu, bude-li v koaliční smlouvě
ustanovení o navyšování počtu českých vojáků v zahraničních misích. Je to požadavek, který ANO a ČSSD mohou jen
těžko splnit, pokud má země pod jejich vedením dál plnit spojenecké závazky,
takže by se mohlo zdát, že jsou v komunistické pasti.
Jenže KSČM se vydala
na hodně tenký led. Vynecháme-li totiž k nezdaru odsouzené snahy okamurovců
nějak se podílet na vládnutí, byla KSČM jediná parlamentní strana, která se po
prvním neúspěšném pokusu Andreje Babiše získat pro svoji vládu důvěru PS,
postavila do „státotvorné“ role. Jednání mezi ANO a ČSSD se mohla spustit jen
proto, že KSČM od počátku avizovala, že takovou menšinovou vládu bude tolerovat.
Nedělala to
samozřejmě úplně zadarmo a vymohla si určité programové ústupky. Ale některé
zásadnější požadavky, jako je přistoupení na její verzi referenda, nakonec „konstruktivně“
opustila, což zdůvodňovala právě svojí odpovědností za to, aby v zemi
vznikla stabilní vláda.
Ponechme stranou, že
za nebývalou „konstruktivností“ byla i snaha získat pro skomírající stranu
lukrativní pozice v dozorčích radách státních podniků a obecněji vliv na
chod státu. Pro veřejnost se ale hrálo představení o odpovědnosti
v situaci, kdy selhávají strany, které KSČM léta ostrakizovaly.
Nejnovější požadavek
je podle předsedy KSČM věcí principu, a v jistém slova smyslu má
samozřejmě pravdu. Jenže pokud projekt vlády s důvěrou nakonec kvůli tomu padne,
jsou důsledky pro KSČM značně nejisté.
Vždyť od začátku bylo
jasné, že avizovaná tolerance vlády vedené trestně stíhaným podnikatelem
znamená abdikaci na celou řadu komunistických principů. Padne-li nyní tento
projekt kvůli odporu k zahraničním vojenským misím, možná to osloví skalní
komunisty. Bývalé komunistické voliče, které Babiš k sobě přetáhl sliby
štědřejší sociální politiky, to ale zpět nepřivede.
A budou-li se po
mnoha dalších měsících vládnutí Babišovy menšinové vlády v demisi konat
předčasné volby, není vůbec jisté, že po masivní kampani ANO, ukazující na
„dogmatickou“ KSČM jako na hlavního strůjce krachu již de facto hotového projektu
menšinové vlády, nezaplatí KSČM dalším propadem.
Komunisté se tedy
vmanévrovali do pasti. To nejlepší, co by se jim nyní mohlo stát, by bylo
odmítnutí koalice s ANO ve vnitrostranickém referendu ČSSD. Pak by
Černý Petr zůstal především ČSSD.
Právo, 17.5.2018