<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Už poněkolikáté od vzniku samostatné České
republiky si můžeme užívat poněkud absurdní situace, v níž má země dva
premiéry—toho, který vede odcházející vládu v demisi a toho, který vládu
zatím nemá. Teprve podruhé zastává ovšem roli obou premiérů tentýž politik.
Poprvé se to stalo 8. listopadu 2006, kdy
prezident Václav Klaus jmenoval podruhé
premiérem Mirka Topolánka, jehož první vláda před tím nezískala důvěru
Sněmovny. Nyní si zahrál podle stejného scénáře prezident Miloš Zeman, když
jmenoval premiérem Andreje Babiše, který poté, co jeho vláda nezískala důvěru
Sněmovny, vládl v demisi.
Zajímavé podobnosti lze najít i ve způsobu,
jakým se oba prezidenti postavili k sestavování druhých vlád obou
politiků, které jmenovali. Klaus se totiž stejně jako Zeman velmi vehementně
stavěl proti politikovi navrženému do funkce ministra zahraničí TOP
09–koaličním partnerem Topolánkovy ODS. Tím byl tehdy Karel Schwarzenberg.
Kvůli němu dokonce už sestavenou vládu odmítl 21. prosince 2006 jmenovat a
udělal to až pod značným tlakem ODS 9. ledna 2007.
Zeman pro změnu vyhrožuje, že nebude jmenovat
ministrem zahraničí Miroslava Pocheho z ČSSD, pokud se strana stane po
skončení svého vnitrostranického referenda koaličním partnerem Babišova ANO.
Bude zajímavé, zda budou Babiš a ČSSD vzdorovat prezidentovu nátlaku stejně
úspěšně, jako kdysi koalice vedená Topolánkem.
Vraťme se ale k poněkud absurdní ústavní
situaci, kterou má na svědomí jak nejasný text české Ústavy, tak precedens,
který zavedl už Václav Havel. Ústavu bylo možné totiž vyložit i tak, že
prezident jmenuje nového premiéra i s celou jím nominovanou vládou
v jeden den, kdy také definitivně skončí vláda dosavadní.
Havel i jeho nástupci ale zavedli postup,
v němž je případný nový premiér obvykle nejprve pověřen hledáním většinové
koalice, načež je v určitém okamžiku jmenován premiérem, aniž by ovšem
ještě měl sestavenou vládu. Máme tak po nějakou dobu premiéry dva.
Dalo by se argumentovat, že když roli obou premiérů zastává tatáž osoba, jde o
situaci dosti schizofrenickou, neboť každý ze dvou premiérů má jiné úkoly.
Babiš by se nepochybně bránil, že vše zvládne, jen bude po nějakou dobu makat
dvojnásobně.
Naštěstí jsme zatím nemuseli v praxi
otestovat ústavní zápletku, která by jmenováním premiéra teprve hledajícího
svoji vládu mohla vzniknout. Ústava totiž v článku 62 říká, že prezident
jmenuje a odvolává premiéra. Tato pravomoc prezidenta je sice stanovena obecně, ale většina
ústavních expertů se shoduje, že z dalších ustanovení Ústavy vyplývá, že
jmenovat i odvolat premiéra prezident může jen ve specifických situacích–kupříkladu
když padne nebo skončí vláda nebo premiér podá demisi, atd.
Pokud by se prezident pokusil odvolat
premiéra, kterého jmenoval, ale který ještě nesestavil vládu (kupříkladu proto,
že si jmenování rozmyslel, nebo proto, že nový premiér vládu nemůže sestavit
nebo v ní che ministry, s nimiž prezident nesouhlasí), vypukl by
dozajista slušný ústavní konflikt. Dalo by se tomu přitom předejít, kdyby se
ustálila praxe, že jmenování premiéra i jeho i vlády, jakož i odchod vlády
doposud sloužící, proběhnou ve stejný okamžik.
Novinky, 8.6.2018