<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1107305727 0 0 415 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Německá kancléřka
Angela Merkelová před několika dny prohlásila, že ve zpětném pohledu nepřispělo
ke smíru v Evropské unii rozhodnutí z roku 2015, na jehož základě
mělo být rozděleno podle kvót do jednotlivých zemí EU 120 000 žadatelů o azyl,
nacházejících se v Řecku a Itálii. Problematická byla podle ní skutečnost,
že rozhodnutí bylo přijato navzdory odporu několika zemí.
Česká republika byla
jednou ze čtyřech zemí, která byla
v roce 2015 přehlasována. Od té doby přijímání uprchlíků de facto
sabotovala, a čeští politici systém kvót opakovaně kritizovali jako nefunkční. Kritická
slova Merkelové na adresu systému kvót z roku 2015 se tak u nás okamžitě stala
příležitostí pro řadu politiků, aby s jistým sebeuspokojením konstatovali,
že jsme zase jednou měli pravdu. Podle většiny je nyní systém kvót mrtvý.
Možná by si ale měli nejprve
prostudovat vyjádření Merkelové v kontextu jejích dalších prohlášení. Tak
především německá kancléřka zůstává dál nazlobená na země, které neprokázaly
v uprchlické krizi dostatek solidarity s ostatními, a její prst míří
zejména na země Visegrádu.
Zmást by nás nemělo
ani to, že Merkelová nově podpořila systém takzvané flexibilní solidarity, což
je strategie, s níž přišly právě země Visegrádu. V jejich pojetí měla
znamenat, že země, které nechtějí přijímat uprchlíky, mohou pomáhat řešit
migrační krizi podle své úvahy -kupříkladu větší ekonomickou pomocí
v zemích, odkud migranti přicházejí, nasazováním svých policistů při
ochraně vnějších hranic EU, a podobně.
Jenže německá
kancléřka zjevně rozumí flexibilní solidaritou spíše opatření, které se
objevilo v návrhu nové evropské azylové politiky, známém jako Dublin IV.
Podle něj by se v případě, že o to požádá země, která je zaplavena
migranty, měl spustit systém přerozdělování žadatelů o azyl. Země, které by i
v tomto nouzovém systému odmítaly uprchlíky přijmout, by v rámci
evropské solidarity finančně kompenzovaly ty země, které uprchlíky ze země
postižené migrační vlnou přijmou. A to až částkou 200 000 eura za osobu.
Český premiér Andrej
Babiš ovšem tento druh „flexibilní solidarity“ odmítl. Podle něj by si každá
členská země měla v otázce migrace
zachovat svrchovanost a má být
solidární podle svého uvážení. Finanční kompenzace zemím, které uprchlíky
přijmou, odmítá.
Je tedy jasné, že
spor o evropskou azylovou politiku není ani po kritických vyjádřeních Merkelové
na adresu jednorázových kvót z roku 2015 zdaleka u konce. Její vize
flexibilní solidarity je o dost jiná, než je vize visegrádských politiků.
A není to snadno
řešitelný problém, protože zde jde o samotnou podstatu toho, co má integrovaná
Evropa být. Pokud totiž některé země, jako je Česká republika, společnou
azylovou politiku zablokují s tím, že nechtějí dokonce ani kompenzovat
země, které uprchlíky přijímají, může se konflikt vyhrotit i tak, že společnou
azylovou politiku přijme na základě mechanismu posílené spolupráce jen skupina
zemí. Takové návrhy už zazněly.
Otázkou je, zda pak
ale mohou země, které se projektu nebudou účastnit, a chtějí mít absolutní kontrolu nad tím, koho na
své území vpustí, zůstat součástí schengenského prostoru, zaručujícího volný
pohyb osob po EU. Netřeba dodávat, že obnovení hranic mezi Českou republikou a
ostatními zeměmi EU by mělo na českou
ekonomiku v důsledku mnohem větší dopady, než placení kompenzací za
nepřijaté uprchlíky.
ČRo Plus, 15.6.2018