Sociálně
demokratické referendum míří, zdá se, k potvrzení účasti v koaliční
vládě s ANO Andreje Babiše, ale na obzoru čeká potenciálně velký zádrhel
v podobě kandidáta ČSSD na ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Prezident,
jak známo, ho už dopředu odmítá jmenovat—údajně kvůli jeho příliš vstřícným
pohledům na migraci. Ve skutečnosti spíše kvůli tomu, že ho Poche nepodpořil
v prezidentské volbě.
Zápletku by mohl
snadno vyřešit ústupek jedné ze dvou stran sporu, jenže prezident i ČSSD si
zatím stojí na svém. I když se někteří lídři ČSSD dali slyšet, že obsazení
vlády lze doladit až po skončení referenda, v ČSSD existuje silná skupina čelných
politiků, kteří personální ústupky Zemanovi odmítají.
Mají k tomu
přitom tři dobré důvody. Za prvé skutečnost, že vedení ČSSD spojilo referendum s konkrétními
jmény, a pokud by nyní Pocheho obětovalo, může být hlasování napadeno odpůrci
spolupráce s ANO jako podvod svého druhu. Za druhé obavy, že nominuje-li
nakonec ČSSD místo Pocheho někoho, koho Zeman schválí, dostane se strana, do
jejíhož dění prezident už nyní nevybíravě zasahuje, ještě více do Zemanova
vleku. Za třetí: Poche reprezentuje mocnou pražskou organizaci, kterou Hamáček
potřebuje.
Hejtman Pardubického
kraje Martin Netolický dokonce navrhuje poslat případné prezidentovo odmítnutí
Pocheho k Ústavnímu soudu. To by sice nebylo špatné řešení, protože bychom
měli po ruce judikát ÚS, který by konečně jasně definoval, co v takových
případech prezident může a nemůže, jenže ustavení nové vlády by se tak mohlo
zdržet o týdny či měsíce.
Mnozí si ještě asi
pamatují, že podobná situace nastala na přelomu let 2006 a 2007, kdy prezident
Václav Klaus poté, co jmenoval napodruhé premiérem Mirka Topolánka, blokoval po
nějakou dobu jmenování jeho druhé vlády kvůli nominaci šéfa TOP 09 Karla
Schwarzenberga na post ministra zahraničí. I tam padaly hrozby ústavní žalobou
a Klaus po dvou týdnech nakonec ustoupil.
Jenže k tomu
bylo zapotřebí silného tlaku designovaného premiéra, protože poslat spor
k ÚS může jen on. Topolánek si stál na svém. Otázkou je, zda by se stejně
rozhodně zachoval vůči Zemanovi Andrej Babiš.
Ten sice po svém
druhém jmenování Zemana už příliš nepotřebuje, protože v třetím pokusu
vybírá premiéra předseda Sněmovny, ale zároveň mu na úspěchu současného pokusu,
zdá se, záleží. A ví, že má Zeman silného spojence v podobě komunistů, na
jejichž toleranci bude podpora jakékoliv jeho vlády zřejmě dál záviset.
Bude se tedy hrát
dosti napínavý politický poker, asi i včetně blufování. Někdo bude muset
nakonec ustoupit. Pokud jde o Babiše, je prozatím nepřekročitelnou mezí, zdá
se, to, k čemu ho Zeman svým postojem k Pochemu postrkuje. Tedy odpískání
spolupráce s ČSSD, pokud by za Pochem stála, a vytvoření vlády opírající
se o krajní pravici a levici.
Právo, 15.6.2018