<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
To, co individuálně i dohromady předvedli čtyři
hlavní aktéři, kteří stáli u zrodu nové české vlády (prezident, hnutí ANO, ČSSD
a KSČM) zanechá na české politické kultuře
a ústavnosti hluboké šrámy.
Měsíce trvající politickou frašku umožnil
v prvé řadě prezident Zeman. I v zájmu svého znovuzvolení jmenoval
trestně stíhaného politika premiérem ne jednou, ale hned dvakrát, přičemž
avizoval, že ho nebude nijak svazovat a spěchat.
Zároveň ale bez srozumitelných důvodů měnil
pravidla hry. Kupříkladu to, zda bude od Babiše požadovat 101 podpisů. Nebo zda
počká s jeho jmenováním na výsledek sociálně demokratického referenda o účasti
ve vládě. Nebo zda jsou přípustné předčasné volby. Vše završil neústavním
blokováním nominace Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí.
I Babiš si stál pevně pouze za tím, že
premiérem musí být navzdory trestnímu stíhání on sám, ačkoliv právě tento
postoj blokoval rychlý vznik vlády s důvěrou. Jinak svoje názory pružně
měnil: tu chtěl vládnout sám, tu s ODS, tu s ČSSD. A celou dobu nebylo
jasné, zda nechce především předčasné volby.
Klíč, podle kterého si nakonec vybral ministry
za ANO do svojí vlády, bude ještě dlouho terčem ironie. Zatímco v jeho
první vládě bylo ještě několik osobností z dob koaliční vlády s ČSSD,
v jeho druhé vládě se zdá být hlavním kritériem už jen poněkud bezduchá loajalita–dokonale
ztělesněná nominací Taťány Malé na post ministryně spravedlnosti.
Přehlédnout nelze ani způsob, jakým sebou
nechal jinak sebevědomý oligarcha smýkat prezidentem. I poté, co ho Zeman
jmenoval podruhé, čímž ztratil do značné míry kontrolu nad dalším ústavním děním,
se Babiš neodvážil ani naznačit, že i prezident má respektovat ústavu. Strpěl,
aby neústavně zasahoval do výběru ministrů. O důvodech lze jen spekulovat.
ČSSD je samostatná kapitola. Nejprve popřela sama sebe, když začala jednat
o vládě s trestně stíhaným politikem, následně byla ochotná činit další a
další ústupky. Zeman i Babiš si s ní pohrávali jako kočky s poloslepou myší,
veřejnost ztratila o „principech“ jejího nového vedení jakékoliv iluze. Strana asi skončí ve vládě, ale je vnitřně
rozštěpená, téměř na odpis.
Celé toto poněkud panoptikální představení
dokreslovali komunisté. Začali „státotvorným“ postojem, že umožní vznik menšinové
vlády, protože země prý stabilní vládu
potřebuje, ale jejich podmínky pro tolerování vlády bobtnaly úměrně bezradnému
kličkování hlavních aktérů. Z programových požadavků nakonec přešli ke
kádrování navržených ministrů. Ještě před hlasováním o důvěře hodlají sehrát
velké divadlo na téma „zaslouží si tato vláda opravdu naší podporu?“
Není třeba snad ani dodávat, že fungování
vlády, pokud důvěru získá, bude nejspíš dost připomínat chaotický způsob jejího
vzniku. Stabilita je to poslední, co by od ní měl kdokoliv očekávat.
Právo, 27.6.2018