Pokud druhá vláda Andreje Babiše získá s pomocí
komunistů důvěru Poslanecké sněmovny, bude velmi těžké ji sesadit. Pokud by
vyslovení nedůvěry iniciovaly opoziční pravicové strany, budou těžko hledat podporu
u zbytku opozice. Pokud by na vládu zanevřela KSČM, bude zase ona těžko
přesvědčovat antikomunistickou opozici, že ji má v hlasování o nedůvěře podpořit.
Babiš si toho je jistě vědom a hraje teď taktickou hru
s cílem získat pro vládu důvěru. Jaké jsou jeho skutečné postoje ke KSČM
nebo třeba i k Hradu, ale i k ČSSD, se nejspíš dozvíme, teprve až
vláda získá důvěru. Jinými slovy: Babiš bude v mnohem silnější pozici, než
byl dosud, protože bude jen těžko sesaditelný, a nebude tedy muset strpět
současné tlaky KSČM a Hradu, ani stížnosti ze strany ČSSD.
Nejspíš tak velmi brzy vzniknou spory mezi aktéry
současného vládního uspořádání. I proto, že nejsou jen dva—ANO a ČSSD–ale ve
skutečnosti tři, protože součástí vládního týmu je i několik ministrů, které
prosadil Hrad, a kteří mají tudíž blíže k Zemanovi než k Babišovi
nebo Hamáčkovi.
Babišovo ANO, Hamáčkova ČSSD a Zemanův Hrad přitom mohou
mít v některých věcech dosti odlišné zájmy. Kupříkladu v energetické
politice. V ní Babiš zjevně preferuje vlastní ovládnutí polostátní firmy
ČEZ a není nijak nakloněn hradnímu tlaku na rozdělení ČEZ. Ani na to, kdo
by měl případně stavět nové jaderné bloky, nemá nejspíš s Hradem stejný
pohled.
Do konfliktu se Babiš brzy dostane i s ČSSD,
protože jen těžko potlačí svoji tendenci připisovat si úspěchy a obviňovat ze
selhání vlády svého koaličního partnera. Koaliční smlouva mezi ANO a ČSSD přitom
nenabízí ČSSD silné nástroje k tomu, aby se mohla případnému porušování
společných dohod ze strany Babiše bránit.
Jakkoliv jednou z pojistek je, že pokud by ČSSD
kvůli neshodám s ANO opustila vládu, musí vládu opustit i ANO, a vláda padne,
Babiš velmi dobře ví, že tato „pojistka“ je nevynutitelná. I kdyby by v takové situaci jednoduše
nahradil ministry za ČSSD svými a hradními lidmi, vláda zřejmě přežije, protože
by se s přičiněním prezidenta zřejmě podařilo přesvědčit SPD a KSČM, aby
tyto subjekty blokovaly vyslovení nedůvěry.
Pokud bude i fungování koaliční vlády ANO a ČSSD odrážet
těžkosti při jejím vzniku, včetně „kreativního“ obcházení Ústavy prezidentem i
Babišem v otázce nejmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, je
pravděpodobné, že taková vláda bude od počátku inherentně nestabilní. Pro ČSSD
ovšem bude pozdě v případě, že zjistí, že bez dalších a dalších potupných
ústupků Babišovi ve vládě být nemůže.
Možná se nakonec ukáže, že ČSSD splnila jen roli
„užitečného idiota“, když pomohla stvořit Babišovu vládu s důvěrou. Když
se nakonec s Babišem rozejde, nebude mít dostatek sil ani na to, aby spolu
s ostatními tradičními stranami z pravicové opozice vládu odvolala.
Novinky, 29.7.2018