Vláda není polokomunistická

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Ze strany opozice i některých komentátorů
opakovaně zaznělo v souvislosti s hlasováním o důvěře pro vládu
Andreje Babiše, která se opírá o toleranci KSČM, že vzniká polokomunistická
vláda. Zaznělo též, že komunisté se vrací k moci. Oba argumenty jsou liché.

Babišova koaliční vláda není polokomunistická
už proto, že není spojena s přímou účastí KSČM ve vládě. Navíc tolerance
komunistů byla pro Babiše důležitá zejména při hlasování o důvěře. Vliv KSČM na
chod vlády se značně zmenší nyní, kdy vláda důvěru dostala, i kdyby se
pokoušela svoje požadavky prosazovat s podporou Hradu.

Komunisté si jistě budou čas od času klást
podmínky, jistě také dostali za svoji podporu při hlasování o důvěře
„zaplaceno“. Ale kdyby na vládu s důvěrou zanevřeli, protože jim Babiš
v tom či onom nevyšel dostatečně vstříc, budou mít velký problém už jen
vyvolat hlasování o nedůvěře, natož pak získat z řad antikomunistické
opozice dostatečný počet hlasů k odvolání vlády. Babiš to dobře ví.

Pokud bychom chtěli vládu popsat přesněji, je
to prostě vláda oligarchy s autokratickými sklony, opírajícího se pragmaticky
o zdecimovanou demokratickou a extrémní levici. Není polokomunistická, nýbrž
spíš postkomunistická.

Všechny tři subjekty, které ji pomohly na svět,
se totiž dnes opírají převážně o starší voliče z menších měst a venkova,
mezi kterými přežívají mentální stereotypy zděděné z dob komunismu. Tito
voliči chtějí bezpečí, sociální jistoty, a v době krize i vládu silné
ruky.

Není také pravda, že Babiš otevřel po 29
letech od pádu bývalého režimu komunistům cestu k moci. Cestu
k většímu vlivu jim postupně otevřeli prezidenti Klaus a Zeman, jakož pak
i politické subjekty z dnešní opozice, které s nimi čile
spolupracovaly na komunální a regionální úrovni. Těžko říci, čím je tolerance
vlády ze strany KSČM zásadnější „cestou k moci“, než třeba skutečnost, že
má KSČM jednoho  hejtmana.

Zavádějící jsou i argumenty o tom, co dnešní
KSČM reprezentuje. Zatímco mají jistě svoji váhu „morální“ argumenty, že by
komunisté s jejich minulostí neměli hrát v české politice významnější
úlohu, argumenty, že dnešní KSČM je jakýmsi zásadním nebezpečím pro  demokracii, jsou problematické.

KSČM má k polistopadovému režimu kritický
vztah, zastánců klasické liberální demokracie bychom ve straně moc nenašli. Ale
strana je dnes „vyhořelé palivo.“ Průměrný věk členů KSČM je 75 let, což samo o
sobě činí ze strany nikoliv nějakou „údernou pěst“ nové blížící se totality,
ale spíše klub postarších lidí, nostalgických po některých aspektech bývalého
režimu, zejména bezpečí a sociálních jistotách.

Není vůbec náhodou, že KSČM se vzdala
veškerého předstírání, že zastává nějaké principy, právě v okamžiku, kdy
jí Babiš odlákal svými sociálními sliby a obrazem silného vůdce téměř polovinu
jejího elektorátu. Podpora KSČM pro vládu miliardáře (jež je výsměchem všemu,
co strana, kdysi ideově představovala) je výsledkem pragmatického uznání, že
strana míří tři dekády po pádu komunistického režimu definitivně do propadliště
dějin, a její lídři si ještě na poslední chvíli snaží obstarat nějaké prebendy
a trochu vlivu.

Pokud bude chtít opozice ve svém odporu vůči
Babišovi uspět, bude především muset přesněji definovat, co je jeho vláda
vlastně zač. Začít lze tím, že role komunistů je dnes spíše podružná, a že
fenomén Babiš je do značné míry produktem i výrazem společenské a  politické patologie, kterou během svých vlád
zplodily strany dnešní „demokratické“ opozice. Bojovat proti Babišovi zase
jednou s pomocí primitivního politického antikomunismu (který je
„vyhořelým palivem“ stejně jako samotná KSČM), k úspěchu nepovede.

Novinky, 13.7.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..