<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:EN-US;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
V poslední době někteří politologové argumentují, že nastal
konec první české republiky. Tedy demokratického režimu v podobě, do níž
se vyvinul po roce 1989.
Jiní ale oponují, že zatímco se v zemi změnila
atmosféra, nedošlo zatím k takovým změnám Ústavy, které by stvořily nový
režim, a nedošlo zatím ani k výraznému podvázání občanských a politických
svobod. Momentální stav této debaty tedy vyznívá spíše jako remíza.
Přesto jisté dosti radikální změny probíhají. Tou
nejvýraznější je propad či přímo mizení tradičních politických stran.
V tristní situaci jsou zejména obě levicové strany—ČSSD
a KSČM. Obě ztratily v posledních volbách mnoho svých (ponejvíce starších)
voličů na úkor Babišova populistického ANO, které nabízí sociální jistoty a
obraz silného vůdce. Zásadnějším problémem je, že ani jedna z těchto „postkomunistických“
stran neoslovuje mladší voliče.
Ve špatné situaci jsou ale i
pravicové strany, z nichž některé přitom na mladší voliče cílí. Což
naznačuje, že problém je hlubší než výše zmíněné problémy levice.
Jde nejen o to, že všechny tzv. tradiční strany nesou břímě
minulých pochybení, ale i o to, že se ve stále „tekutější“ modernitě přežilo tradiční stranictví. Voliči tak obecně
stále více odmítají strany spojené s klasickými ideologiemi na pravolevé
škále. A u nás pak specificky navíc strany zatížené minulými omyly.
To ale neznamená, že končí parlamentní demokracie. Tu mohou,
zdá se, uskutečňovat i různá nová hnutí,
popřípadě moderněji organizované nové strany, než jsou ty stávající. O osudu
demokracie tu nás rozhodne nikoliv to, zda určitou část společnosti
reprezentují místo stran nová hnutí, ale zda jsou tato hnutí vnitřně
demokratická a mají demokratické cíle.
Babišovo ANO nebo Okamurova Svoboda přímá demokracie ve
skutečnosti žádnými hnutími nejsou, ač se o nich tak mluví. Jsou to projekty
silných vůdců, obklopenými politickým komparsem. Piráti na druhou stranu
skutečným hnutím jsou.
Budou-li umírající tradiční strany nahrazeny takovými
vnitřně flexibilními a zároveň demokratickými hnutími, nemusí nakonec být
současné uvadaní českých polistopadových stran zase tak velkou tragédií. Jisté
je, že česká politická scéna je zralá na to, aby se nové subjekty na troskách
první generace polistopadové stranické politiky vynořily.
Právo, 23.7.2018