Rehabilitujme pražské jaro 1968

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Při připomínání 50. výročí pražského jara čelíme
zvláštní schizofrenii. Z knih, filmů, analýz i výpovědí účastníků
tehdejších událostí se vynořuje obraz společnosti, v níž sice dál
oficiálně vládla komunistická strana, ale v níž se neobyčejným způsobem
zásluhou reformního procesu v KSČ a celkové liberalizace společenských
poměrů probudila k životu občanská společnost, která až do Sovětským
svazem vedené invaze posilovala.

Zrušení cenzury, otevření hranic, soudní
rehabilitace lidí perzekuovaných v 50. letech i výbuch tvořivé energie
v kultuře vytvořily atmosféru, na níž pamětníci vzpomínají jako na období
svobody. Přesto bylo pražské jaro českými zákonodárci zařazeno do období totality,
které prý trvalo nepřetržitě od roku 1948 do roku 1989.  Stalo se tak, když parlament zřizoval Ústav
pro studium totalitních režimů a musel zároveň definovat období totality, které
má ústav zkoumat.

Zastánci tohoto vymezení totality u nás argumentují,
že ani v roce 1968 nezmizel z Ústavy článek o vedoucí roli
komunistické strany, a že se všechna významná rozhodnutí se tudíž dál dělala v
KSČ. Ta neplánovala obnovení skutečného demokratického systému, ale přinejlepším
experimentovala se „socialismem s lidskou tváří“—tedy jakousi otevřenější
a tolerantnější verzí komunistické diktatury.

Jenže je možné oponovat, že Československo se stalo během pražského jara částečně svobodnou zemí s vládou jedné strany, která stále
více tolerovala jak existenci autonomní občanské společnosti, tak i vznik
nových de facto politických subjektů, jako by KAN. Významní partajní ideologové
snili o „třetí cestě“ v politice a hospodářství, objevily se návrhy na
vojenskou neutralitu Československa. V podstatě zmizelo kriminalizování
politických oponentů.

Sovětské vedení mělo pravdu v jednom:
Alexandr Dubček a jeho spojenci ve vedení KSČ spustili proces, který měl svoji
vlastní, zrychlující se dynamiku, a který 
měli stále méně pod kontrolou. Moskva věděla, že ve snahách reformní
proces zastavit nelze už plně spoléhat ani na československé ozbrojené složky. Bylo
to vskutku nejspíš možné už jen s pomocí invaze.

Debatu o tom, co pražské jaro v českých
dějinách skutečně bylo, ale bohužel pokřivuje legislativní paskvil, kterým ve
snaze definovat období, které má zkoumat ÚSTR, zákonodárci hodili pražské jaro
do jednoho pytle se zbytkem komunistické éry. Pomineme-li, že snahy českých
politiků interpretovat legislativními akty složité a navíc kontroverzní pojmy,
jako je „totalita“, jsou pomýlené, definice pražského jara coby jen jednoho období totalitního režimu
je jen další z přešlapů českého politického antikomunismu, který
v lecčem přijal stejné černobílé vidění historie, jaké před ním
v opačném gardu praktikovala KSČ.

Pokud u této historické schizofrenie
v případě pražského jara zůstaneme, budou mít učitelé na všech stupních
škol nadále velké problémy žákům a studentům vysvětlit, co se vlastně tehdy
stalo. Včetně odpovědi na otázku, jak je možné, že celková míra pozitivního
společenského vzepětí, kvalita intelektuálního diskurzu, jakož i řada
literárních, filmových a divadelních děl, které vznikly v onom údajném
období totality, nebyla překonána ani třicet let od pádu tehdejšího režimu.

Právo, 15.8.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..